Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem, sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 118/2025-170 ze dne 23. července 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a K. S., R. D. a nezletilého D. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím soud porušil jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel je otcem druhé vedlejší účastnice (zletilá dcera) a nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec). Na základě Obvodním soudem pro Prahu 9 schválené dohody rodičů z ledna 2022 (předchozí rozsudek) o děti pečoval s první vedlejší účastnicí (matkou) v asymetrickém režimu střídání. Na základě opakovaného nesouhlasu obou, tehdy nezletilých, dětí (nyní ve věku 16 a 19 let) pečovala o děti od března 2024 pouze matka, s otcem se děti stýkaly. Zletilá dcera uzavřela v listopadu 2024 s otcem dohodu o výživném ve výši 8 000 Kč od srpna 2024 (tj. počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, v němž nabyla zletilosti).
3. Obvodní soud změnil předchozí rozsudek tak, že svěřil chlapce do péče matky (výrok I), styk s otcem neurčil a ponechal jej na dohodě chlapce s otcem (výrok II). Řízení o změnu péče o zletilou dceru zastavil (výrok III). Výživné na každé z dětí zvýšil od 1. března 2024 na částku 9 000 Kč pro chlapce a 10 000 Kč pro zletilou dceru a vyčíslil nedoplatek na výživném na každé z dětí (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení (výrok V).
4. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem k odvolání matky rozsudek obvodního soudu změnil ve výroku IV tak, že výživné od 1. března 2024 zvýšil na částku 15 000 Kč pro chlapce a na částku 17 000 Kč pro zletilou dceru od 1. března 2024 do 31. července 2024 (výrok I). Vyčíslil nedoplatek na výživném v částce 141 000 Kč pro chlapce do 31. července 2025 a v částce 47 500 Kč pro dceru do 31. července 2024, oba nedoplatky se splatností do konce roku 2025 (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
5. Městský soud souhlasil s obvodním soudem, že nastala změna poměrů - matka fakticky pečuje o děti od března 2024 a oběma rodičům se zvýšily průměrné příjmy; u otce příjem ze zaměstnání z částky cca 72 000 Kč na částku cca 95 000 Kč měsíčně a příjem z pronájmu 12 000 Kč měsíčně, u matky z částky 34 000 Kč na částku 46 000 Kč měsíčně. Obě děti nastoupily do dalšího stupně vzdělávání (střední a vysoká škola). Městský soud považoval částky stanovené obvodním soudem za nepřiměřeně nízké, jelikož se potřeby dětí rovnají potřebám dospělého člověka. Upozornil, že zvýšené částky potřebám dětí odpovídají, ale nedosahují ani procentuálního rozmezí doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti dle věku každého z dětí a odpovídají pouze výpočtu z příjmu ze zaměstnání otce bez zahrnutí jeho následující kvartální odměny a příjmů z pronájmu. Neměl za určující další závazky otce (hypotéka, dluhy vůči rodinným příslušníkům) ani vypořádání společného jmění manželů. Uzavřel, že životní úroveň otce umožňuje, aby se podílel na nákladech bydlení dětí.
6. Otec namítá, že městský soud zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces tím, že vydal nepředvídatelné a překvapivé rozhodnutí. Městský soud otce se záměrem vyhovět návrhu matky ani neseznámil. Odepřel tak otci právo být slyšen a účinně se bránit, neboť se otec nemohl vyjádřit ke konkrétnímu závěru o skutkovém stavu a navrhnout důkazy týkající se výdajů otce a nemohl zpochybnit položky potřeb dětí. Dále otec tvrdí, že stanovená povinnost převyšuje jeho reálné možnosti, zasahuje tak do jeho vlastnického práva. Městský soud nesprávně vyhodnotil příjem otce, protože výše jeho mzdy závisí na čtvrtletních odměnách a již nepobírá státní příspěvky na děti. Výdaje otce (cca 112 000 Kč) převyšují jeho příjem. Jelikož otec není schopen pokrýt ani své základní životní potřeby, zasáhl městský soud do jeho důstojnosti (ve smyslu nálezu
sp. zn. IV. ÚS 2173/23
ze dne 24. ledna 2024) a rezignoval na reálné zkoumání dopadů rozhodnutí. V neposlední řadě městský soud otci znemožnil výkon práva na výchovu dětí zaměřenou na správné životní hodnoty (skromný životní styl, hodnota práce, dlouhodobá hodnota v podobě nemovitého majetku a úspor) a finanční gramotnost.
7. Procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny.
8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K ničemu takovému však v souzené věci nedošlo.
9. Otec předkládá Ústavnímu soudu vcelku podrobné vyúčtování svých výdajů, které však měl k dispozici již městský soud. Podstatou jeho námitek je tedy nesouhlas s právními závěry městského soudu ohledně určení výše výživného, tzn. výlučně hodnocení podústavního práva a zjištěného skutkového stavu věci, a nemá tudíž ústavněprávní rozměr. Otec tím staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu ale nepřísluší.
10. Městský soud velmi podrobně vysvětlil úvahy nad stanovením výše výživného a výslovně uvedl, jak příjmy posuzoval. Závěry městského soudu mají racionální základ, jsou logicky, srozumitelně a řádně odůvodněny, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. Byl-li by skutečně městský soud pouhým "počtářem" a řídil se procenty v doporučující tabulce (navíc nikoli pouze věkem dětí, ale vzdělávacím stupněm), dospěl by k vyšším částkám. Otec argumentuje v ústavní stížnosti částkou 32 000 Kč měsíčně, přestože tento součet vyživovacích povinností měl hradit pouze v období od března do července 2024, tedy v době, kdy podle jeho sdělení nadále pobíral státní příspěvky na děti a jeho příjem - navíc pouze ze zaměstnání - činil cca 98 000 Kč (bez ohledu na příjem z pronájmu bytu) (srov. bod 19 napadeného rozsudku). Argument otce, že se mu snížily disponibilní prostředky, se tedy rovněž časově míjí s obdobím, za které byla vyživovací povinnost ve výše uvedené výši uložena. Nelze ani přehlížet, že otec uzavřel se zletilou dcerou dohodu o méně než polovině částky výživného, jíž do doby nabytí zletilosti dcery stanovil městský soud. V současné době tedy vyživovací povinnost otce na obě děti činí 23 000 Kč. Bez povšimnutí nemůže být ani to, že otec zakoupil rodinný dům, byť v současnosti jej zatím neobývá.
11. Přesto otec tvrdí, že mu nezůstávají prostředky ani na základní životní potřeby po úhradě mandatorních výdajů. Pakliže ale má za to, že mandatorními výdaji jsou splátky zápůjček a dalších závazků mimo výživné, je potřeba zopakovat poučení městského soudu, že výživné pro děti je přednostní pohledávkou. Závěr městského soudu, že ostatní závazky - např. půjčky od rodinných příslušníků - lze hradit po uhrazení výživného a je na otci, jak tomu uspořádá majetkové poměry, z mezí ústavnosti nijak nevybočuje. Ústavní soud proto nemohl přisvědčit námitce otce, že by napadený rozsudek a stanovená výše výživného byla natolik excesivní a svévolná, že měla zasáhnout do majetkových práv otce nebo důstojnosti ve smyslu výše odkazovaného nálezu. Vzhledem k stanovené lhůtě splatnosti a prokázaným poměrům otce nepovažuje za excesivní Ústavní soud ani výrok o dlužném výživném.
12. Nelze vyhovět ani námitce otce, že je rozhodnutí překvapivé a otec byl zkrácen na právu se vyjádřit a účinně se bránit. Procesní poučovací povinnost soudu nelze vykládat tak, že by účastníci měli znát výsledný závěr soudu o?projednávané věci předtím, než je vysloven v jeho rozhodnutí. Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je kromě toho jako nesporné ovládáno zásadou vyšetřovací a soud v něm není vázán návrhy účastníků, může přisoudit i více nebo něco jiného a podle toho avizovat zamýšlený postup (srov. naposledy nález
sp. zn. II. ÚS 798/25
ze dne 22. července 2025, body 25 až 27). Taková situace v souzené věci nenastala. V odvolání matka požadovala částky výživného ve stejné výši jako v řízení před obvodním soudem (bod 8 rozsudku obvodního soudu). Pro otce tak její požadavek stěží mohl být překvapivý, navíc v replice zaměřil svou argumentaci k matkou požadované výši výživného a naplnění zákonných kritérií při rozhodování o vyživovací povinnosti rodičů k dětem, tedy relevantním skutkovým a právním otázkám pro posouzení věci.
13. Ústavní soud nesnižuje záměr otce vytvářet pro děti dlouhodobé hodnoty v podobě zajištění bytové potřeby a k takovým hodnotám je vést. V současné době však byt, který - jak tvrdí - chce dát k dispozici dětem, obývá sám s přítelkyní a její rodinou, chlapec otce od jara ani nenavštěvuje (na výchově chlapce se nyní vzhledem k absenci kontaktu podílet ani nemůže). Otec tak nezajišťuje potřebu bydlení žádného z dětí. Úvaha městského soudu o zajištění potřeby bydlení tak není nijak nepřiměřená, natož neústavní a vychází ze zjištěného skutkového stavu. Naplňování potřeby bydlení ve stejně velkém bytě jako otec ostatně odráží shodnost životních úrovní dětí a rodiče. Závěrem Ústavní soud dodává, že otci nic nebrání při změně poměrů - například poskytnutí bytu dětem - dát návrh na změnu výše vyživovací povinnosti, nedohodne-li se se zletilou dcerou nebo matkou (či později chlapcem po nabytí zletilosti) na výživném sám.
14. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. listopadu 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu