Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Státní podnik "Dokument", zahraniční osoba registrovaná pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím Státní podnik "Dokument", odštěpný závod, sídlem Michelská 1552/58, Praha 4 - Michle, zastoupeného JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 231/2025-63 ze dne 16. července 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Heorhii Poladashvili, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností napadá shora označené soudní rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 95 Ústavy České republiky.
2. Stěžovatel prostřednictvím odštěpného závodu vykonává v České republice činnost spočívající ve zprostředkování vydání osobních dokladů totožnosti pro zde žijící občany Ukrajiny.
3. Vedlejší účastník žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žádal, aby stěžovateli byla uložena povinnost vydat žalobci cestovní pas státu Ukrajina znějící na jeho jméno. Poté, co mu stěžovatel cestovní pas vydal, vzal žalobu podáním ze dne 2. 3. 2025 zpět. Obvodní soud usnesením ze dne 13. 5. 2025 č. j. 19 C 337/2024-35 pro zpětvzetí žaloby řízení zastavil, uložil stěžovateli zaplatit vedlejšímu účastníkovi k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení 9 150 Kč a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč vedlejšímu účastníkovi. Obvodní soud dovodil, že byla dána pravomoc českých soudů o žalobě rozhodovat. Nákladový výrok odůvodnil procesním zaviněním stěžovatele, neboť vedlejší účastník vzal žalobu zpět pro chování stěžovatele.
4. K odvolání stěžovatele proti nákladovému výroku usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze napadeným usnesením nákladový výrok změnil tak, že povinnost nahradit náklady řízení uložil naopak vedlejšímu účastníkovi. Dovodil, že věc byla vyloučena z pravomoci českých soudů. Řízení proto mělo být zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Vedlejší účastník tím, že podal žalobu k soudu bez pravomoci věc rozhodnout, procesně zavinil zastavení řízení. Právo na náhradu nákladů řízení tak vzniklo stěžovateli. Náklady stěžovatele na právní zastoupení vyhodnotil městský soud jako neúčelné a právní zastoupení advokátem - s ohledem na veřejnoprávní povahu stěžovatele - jako zneužití práva. Městský soud dovodil, že stěžovatel pro svoji veřejnoprávní povahu by měl být způsobilý odborně hájit své zájmy sám bez právního zastoupení. Vedlejšímu účastníkovi proto uložil povinnost nahradit stěžovatelce pouze 600 Kč [dva režijní paušály podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle výsledku odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje svou roli v procesu vydávání osobních dokladů občanům Ukrajiny. Vysvětluje, že orgánem veřejné moci Ukrajiny, který je výlučně oprávněným k vydávání dokladů totožnosti občanům Ukrajiny, je Státní migrační služba Ukrajiny. Role stěžovatele (včetně jeho odštěpného závodu), který přímo podléhá pravomoci státní služby, je zprostředkovatelská. Stěžovatel v České republice prostřednictvím odštěpného podniku přijímá žádosti (objednávky) občanů Ukrajiny o vydání osobních dokladů včetně "nabírání" biometrických a dalších osobních údajů a vybírá právními předpisy stanovený poplatek za takové vydání osobního dokladu, žádosti pak předává státní službě a po vyhotovení osobního dokladu jej fyzicky předává žadateli. Svou činnost vykonává ve veřejném zájmu cizího státu a podle jeho právního řádu, nepodléhá jurisdikci jiného státu. Popisuje technické potíže související s válkou na Ukrajině, které způsobily prodlevu s vyhotovením a předáním osobního dokladu vedlejšímu účastníkovi, a svou obranu před obvodním soudem (vedlejší účastník nemohl být úspěšný z několika důvodů: absence pravomoci českých soudů, absence pasivní věcné legitimace stěžovatele, nevhodnost vindikační žaloby).
6. Těžiště ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu se závěry městského soudu, že právní zastoupení advokátkou v řízení před obecnými soudy bylo zneužitím práva nechat se právně zastoupit. Judikaturu Ústavního soudu, na kterou městský soud odkázal, považuje za nepřiléhavou, vztahuje se totiž vždy na český stát, případně od něj odvozené osoby, nikoli na stát zahraniční. Polemizuje s názorem městského soudu, že stěžovateli, který v České republice působí prostřednictvím odštěpného závodu, musí být známy předpisy týkající se (ne)pravomoci českých soudů. Vedlejší účastník spor rámoval spotřebitelským právem včetně unijních předpisů. Nešlo o běžnou agendu stěžovatele, náklady na externí zastoupení advokátem tak byly náklady účelně vynaloženými. Závěrem poukazuje na nejednotnost rozhodovací praxe městského soudu a zmiňuje konkrétní čtyři rozhodnutí senátů 12 Co a 18 Co městského soudu, kterými byla stěžovateli v obdobných věcech přiznána náhrada nákladů řízení na právní zastoupení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím.
7. Ústavní soud eviduje aktuálně několik dalších obdobných ústavních stížností stěžovatele. Stěžovatel jimi napadá další obdobná rozhodnutí senátu 25 Co městského soudu, jakož i senátu 19 Co téhož soudu.
8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, je však zjevně neopodstatněná.
9. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval v nedávném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, kde uvedl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti nepředložil žádné argumenty, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že v jeho věci jsou dány mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny natolik významnou, aby ji Ústavní soud podrobil meritornímu přezkumu.
11. Naopak z konkurenčních rozhodnutí městského soudu vyplývá, že senáty 12 Co a 18 Co, které náklady na právní zastoupení shledaly, na rozdíl od senátu 25 Co (a 19 Co), účelnými, přiznaly stěžovateli v obdobných věcech náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši od 6 150 Kč po 10 700 Kč. Jedná se o částky zjevně bagatelní.
12. Se stěžovatelem lze souhlasit, že hodnocení právního zastoupení advokátem jako zneužití práva je závěr příkrý a přísný, je ho však nutné vnímat v kontextu posuzované otázky účelnosti vynaložených nákladů. Městský soud nezpochybnil samotné zastoupení, stěžovatele v řízení považoval za zastoupeného, pouze dovodil, že náklady na právní zastoupení nebyly účelnými.
13. Důvody, pro které tyto závěry vyslovil, Ústavní soud nepovažuje za nijak excesivní. Stěžovatel, jak sám uvádí, je veřejnoprávní právnickou osobou vykonávající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu na něj delegovanou veřejnou moc spojenou s vydáváním osobních dokladů pro občany Ukrajiny. Závěru městského soudu, že stěžovatel by tak měl být odborně vybaven, aby v konkrétním sporu (druhu sporů) uvážil a vznesl námitku nedostatku pravomoci českých soudů (nadto v občanskoprávním soudním řízení), nelze v ústavní rovině nic vytknout.
14. Namítá-li stěžovatel nejednotnost rozhodovací praxe městského soudu, Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem zásadně není sjednocovat judikaturu obecných soudů, to je role Nejvyššího soudu. Současně určité nástroje k sjednocování rozporné judikatury mají i samy krajské soudy. Konkrétně u městského soudu působí evidenční senát (14 Co), do jehož náplně spadá podle rozvrhu práce (dostupný na https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2025) evidence rozhodnutí, tedy i rozporných rozhodnutí, a zpracovávání podkladů pro gremiální porady občanskoprávního úseku.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu