Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) H. G. a 2) M. N., zastoupených Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Nad Lesíkem 2269, o ústavní stížnosti proti výrokům o nákladech řízení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 25 Co 60/2010, takto: Návrh se odmítá.
Stěžovatelé navrhli prostřednictvím ústavní stížnosti zrušení výroků o nákladech řízení výše označeného rozsudku a odůvodnili ji tím, že se rozhodnutím, které je zavazuje uhradit náklady řízení žalované, vzniklé jak před soudem I. stupně, tak i před odvolacím soudem, cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že se žalobou domáhali nahrazení projevu vůle žalované, a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí, jak byla mezi účastníky uzavřena ohledně převodu spoluvlastnického podílu na nemovitosti.
Zatímco oni svůj závazek zaplatit za žalovanou 2/3 ceny za předmětný podíl, kterou po ní požadoval prodávající, tj. Městská část Praha 4, splnili, žalovaná svou povinnost nesplnila a kupní smlouvu s nimi neuzavřela. Jednání žalobkyně mělo být považováno za chování v rozporu s dobrými mravy, přesto ji soudy zvýhodnily tím, že ji v řízení ustanovily právního zástupce, aniž by na její straně k tomu byly splněny předpoklady, tj. aniž by splňovala podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků - žalovaná nemá vyživovací povinnosti, je spoluvlastnicí nemovitosti a pobírá důchod.
Proto nesouhlasí s výroky o nákladech řízení, k jejichž úhradě je soud zavázal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 25 Co 60/2010 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti směřující proti jeho výrokům o nákladech řízení dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud ve věci samé rozsudek soudu I. stupně potvrdil (o zamítnutí žaloby, jíž se žalobci, nyní stěžovatelé, domáhali nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu části spoluvlastnického podílu k označeným nemovitostem) a rozhodl o nákladech řízení vzniklých před soudem I.
stupně tak, že jejich výpočet pouze změnil, když uložení povinnosti žalobcům k jejich úhradě České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bylo v souladu s § 142 odst. 1 a s § 149 odst. 2 občanského soudního řádu, tj. s ohledem na plný úspěch žalované ve věci samé, a na to, že ji byl v řízení ustanoven zástupcem advokát, kterému náhradu poskytl či poskytne stát prostřednictvím soudu I. stupně. O nákladech odvolacího řízení, ve kterém žalobci nebyli rovněž úspěšní, bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 2 občanského soudního řádu.
Odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku s námitkou žalobců týkající se nákladů řízení vypořádal a lze dodat, že na jím učiněném závěru nemohlo nic změnit ani to, zda žalované byl či nebyl důvodně soudem ustanoven advokát - náklady vzniklé s jejím právním zastoupením byli žalobci zavázáni zaplatit na účet státu a nikoliv na účet advokáta, jak by tomu bylo v případě, že by si žalovaná právního zástupce sama zvolila. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2010
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu