Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Čmugrové, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. července 2025 č. j. 10 Co 324/2025-465 a usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. května 2025 č. j. 25 C 11/2022-451, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníků řízení, a Filipa Komorouse, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 24. 9. 2025 blanketní ústavní stížnost stěžovatelky proti výše uvedeným usnesením obecných soudů, kterou doplnila dne 29. 9. 2025. Zároveň požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, a sdělila, že dne 24. 9. 2025 podala k České advokátní komoře žádost o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem.
2. Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
3. Ústavní stížnost trpí řadou obsahových i formálních vad, mj. nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena speciální plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (viz § 30 odst. 1, § 31 zákona o Ústavním soudu). Soudce zpravodaj proto stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů odstranila vady svého návrhu; výzva jí byla doručena do datové schránky dne 3. 10. 2025. Po uplynutí lhůty stěžovatelka opakovaně požádala, aniž by Ústavní soud řešil, zda procesně účinně, o prodloužení lhůty k odstranění vady (konkrétně k rozhodnutí České advokátní komory a sepsání kvalifikovaného návrhu) o nejméně 60 dnů.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že rozhodnutím České advokátní komory dne 7. 11. 2025 č. j. 10.01-000562/25 nebyl stěžovatelce advokát k poskytnutí bezplatné právní služby určen.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Stěžovatelka byla o tomto následku poučena. Ostatně informaci o povinném zastoupení měla nutně i z jiných případů u Ústavního soudu (za poslední dva roky bylo 10 stížností odmítnuto pro neodstraněné vady).
6. Lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Dává dostatečný prostor k zajištění právního zástupce. V tomto případě byl dán i dodatečný prostor k zajištění bezplatné právní ochrany. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, odůvodněné zásadními důvody.
7. Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice, č. 6732/20, rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
8. Ústavní soud proto žádosti stěžovatelky na prodloužení lhůty nevyhověl a její návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 11. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj