Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní korporace Tereos TTD, a. s., sídlem Palackého náměstí 1, Dobrovice, zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph. D., advokátem, sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2022 č. j. 2 Cmo 126/2022-67 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2022 č. j. 10 Cm 8/2021-54, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní korporace PPT Busines Ltd. 3 1/2 Miles Philip S. W., sídlem Goldson Highway, New Horizon Building, Belize City, Belize, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. V řízení o zrušení rozhodčího nálezu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 13. 5. 2022 č. j. 10 Cm 8/2021-54 zamítl návrh stěžovatelky (žalobkyně) na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, neboť nebyla osvědčena ani jedna z podmínek uvedených v § 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rozhodčím řízení"), tj. existence závažné újmy na straně stěžovatelky nebo důvodnost návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.
3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 27. 7. 2022 č. j. 2 Cmo 126/2022-67 usnesení městského soudu potvrdil. Vrchní soud se zabýval toliko podmínkou důvodnosti návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, neboť k první podmínce (hrozbě závažné újmy) se vyjádřil již dříve v usnesení ze dne 11. 1. 2022 sp. zn. 2 Cmo 274/2021, v němž uvedl, že stěžovatelce zamítnutím návrhu na odklad vykonatelnosti závažná újma nehrozí, neboť je ve velmi dobré ekonomické kondici a od tohoto předchozího rozhodnutí se její majetkové poměry nezměnily. Co se týče možné důvodnosti návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, vrchní soud ve shodě s městským soudem konstatoval, že z obsahu rozhodčího nálezu nevyplývá, že by stěžovatelce nebyla dána možnost věc před rozhodci projednat [srov. § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení], ani že by byla odsouzena k plnění podle českého práva nemožnému či nedovolenému [srov. § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení]. Vrchní soud konečně neshledal, že by mohly být dány důvody, pro které lze žádat obnovu řízení [srov. § 31 písm. g) zákona o rozhodčím řízení].
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve stručně shrnuje dosavadní průběh řízení. Vyslovuje přesvědčení, že osvědčila důvodnost svého návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. K porušení práva na ochranu vlastnictví, které v sobě zahrnuje i nárok či zájem majetkové povahy, došlo podle jejího názoru tím, že obecné soudy posuzovaly pouze majetkové poměry stěžovatelky, ale již nezohlednily, že pokud dojde ke zrušení rozhodčího nálezu, nebude stěžovatelkou poskytnuté plnění prakticky vymoci zpět. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 456/03 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) je vždy třeba poměřovat a zkoumat proporcionalitu omezení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Porušení práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatelka v tom, že se obecné soudy nedostatečně vypořádaly s jejími námitkami a svá rozhodnutí řádně neodůvodnily. V této souvislosti vrchnímu soudu vytýká, že pouze zopakoval právní závěry městského soudu.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je rovněž přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno jejímu návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Předně je třeba vyjít z toho, že rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti není rozhodnutím konečným, nýbrž procesním, v němž soud nezkoumá, zda jsou splněny podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu § 31 zákona o rozhodčím řízení. Z tohoto pohledu by bylo možno považovat ústavní stížnost směřující proti takovému rozhodnutí i za nepřípustnou (z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti a nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva).
Nicméně obdobně jako u rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření může být i toto rozhodnutí prozatímní povahy podrobeno (byť omezenému) ústavněprávnímu přezkumu. Každopádně platí, že rozhodování o splnění podmínek pro odložení vykonatelnosti podle § 32 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení je vždy věcí obecných soudů. Toto ustanovení dává soudu možnost návrhu vyhovět, ale též takový návrh zamítnout (srov. formulace soud "může" odložit vykonatelnost). Tato formulace však nezakládá libovůli soudu, ale předpokládá jeho realistickou úvahu o tom, zda jsou splněny též další předpoklady pro odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu.
Soud je při své úvaze veden přitom nejen zájmem dlužníka na nezpůsobení závažné újmy, ale musí zohlednit i oprávněný zájem věřitele na tom, aby odložením vykonatelnosti rozhodčího nálezu nebyla ztížena pozice věřitele (oprávněného) a dlužník (povinný) majetek v mezidobí účelově nezcizil nebo nezatížil.
8. Ze znění § 32 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení tedy vyplývá, že soud v řízení o návrhu na odklad vykonatelnosti nepřezkoumává, zda jsou splněny podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu soudem, neboť tím by suploval řízení podle § 31 téhož zákona, ani zda by případným výkonem rozhodčího nálezu povinnému vznikla majetková újma, neboť výkonem rozhodnutí (exekucí) vzniká majetková újma vždy. Soud však zkoumá to, zda by intenzita takové újmy byla nyní, "teď a tady" tak závažná, že je vhodné namísto nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vyčkat do situace, než bude rozhodčí nález potvrzen a žaloba na zrušení rozhodčího nálezu zamítnuta. Zvažování argumentace nadnesené stěžovatelkou, že by rozhodčí nález mohl být eventuálně zrušen, a v tom případě by plnění poskytnuté stěžovatelkou první vedlejší účastnici řízení bylo stěží vymahatelné zpět, se tak ve stávající chvíli pohybuje v rovině čistě hypotetické a spekulativní.
9. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy se dostatečně podrobně zabývaly tím, zda jsou z hlediska přiměřenosti splněny podmínky pro odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu a svoje rozhodnutí rovněž náležitě odůvodnily. V jejich rozhodnutích nelze spatřovat žádné pochybení, které by Ústavní soud mohlo přimět k jejich zrušení. Z ústavněprávního hlediska není obecným soudům co vytknout a v tuto chvíli Ústavnímu soudu nevzniká prostor, aby do jejich rozhodovací činnosti jakkoli zasahoval.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2022
Vojtěch Šimíček v. r. předseda senátu