Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele Milana Chovance, označenému jako "ústavní stížnost", takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 1. 10. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "ústavní stížnost", kterým stěžovatel brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 20 Cdo1667/2020-709, "z důvodu teroristických útoků, podvodů, krádeží, křivých obvinění a dalších incidentů úmyslně spáchaných a páchaných proti osobě a majetku Milana Chovance.".
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, jakou ústavněprávní argumentaci uplatňuje a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je nicméně přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
V případě stěžovatele Ústavní soud z lustra jeho předchozích návrhů zjistil, že se mu podrobného poučení o tom, co vše musí obsahovat návrh podávaný k Ústavnímu soudu, že každý stěžovatel musí být zastoupen advokátem a na koho se má obrátit, aby mu bylo právní zastoupení poskytnuto, dostalo před několika měsíci v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 2049/19 a
II. ÚS 2078/19 , přičemž však v obou těchto případech na zaslané výzvy nijak nezareagoval a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty.
Za této situace, kdy stěžovatel byl v minulosti opakovaně a marně poučen o všech zákonných podmínkách řízení a navzdory tomu nyní předkládá podání, nezpůsobilé jeho věcného posouzení, nevidí Ústavní soud rozumný důvod, pro který by měl stěžovatele obdobným způsobem poučovat potřetí v řadě. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2020
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj