Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudkyň Veroniky Křesťanové a Daniely Zemanové, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DEF-TEC s. r. o. se sídlem Kosoř 239, zastoupené Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem Polská 1716/54, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023 č. j. 21 Co 164/2023-131, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. ledna 2023 č. j. 19 C 135/2021-102 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022 č. j. 21 Co 152/2022- 67, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Bjalončik Slobodová advokáti s.r.o., sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1, jako vedlejší účastnice, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobou domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího vedlejší účastnici (žalované) povinnost zaplatit žalobkyni za opravu vozidla částku 33 344,65 Kč s příslušenstvím. Žalovaná stěžovatelce předala do servisu k opravě vozidlo s tím, že předběžná cena opravy závad byla ve výši 5 000 Kč. E-mailovou korespondencí žalovaná odsouhlasila zvýšení ceny opravy závady na částku 20 001,35 Kč. Následně stěžovatelka e-mailem informovala žalovanou o zvýšení ceny opravy na částku ve výši 33 471,70 Kč. Toto zvýšení již žalovanou nebylo odsouhlaseno, neboť reagovala e-mailem, v němž uvedla, aby vozidlo bylo připraveno, že si pro ně přijede. Další podrobnosti případu není potřeba uvádět, neboť stranám sporu jsou dostatečně známy.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ve věci rozsudkem ze dne 17. 12. 2021 č. j. 19 C 135/2021-47 zastavil řízení v části, v níž vzala stěžovatelka žalobu zpět, tj. co do zaplacené částky 5 000 Kč (výrok I.), ve zbytku žalobě vyhověl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením výše citovaný rozsudek obvodního soudu ve výrocích II. a III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud napadeným rozsudkem rozhodl o zamítnutí žaloby stěžovatelky o částku ve výši 28 344,65 Kč s příslušenstvím a uložil jí povinnost k náhradě nákladů řízení. Městský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu o zamítnutí žaloby potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v soudním řízení o žalobě o zaplacení ceny díla bylo rozhodnuto na podkladě právního názoru soudů týkajícího se odstoupení od smlouvy, resp. výkladu e-mailu zaslaného žalovanou stěžovatelce dne 24. 12. 2020. Ačkoliv stěžovatelka uvedla v řízení argumenty, které takový právní názor soudů rozporovaly, včetně konstantní judikatury, oba soudy je nevypořádaly či rozhodly k tíži stěžovatelky, aniž by pro takový postup byl racionální důvod.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. Zákonná úprava v občanském soudním řádu váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení § 202 odst. 2 či § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].
7. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody. Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů.
Dále lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu [viz nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89)]. Žádná z výše uvedených situací však v projednávané věci nenastala.
8. V nyní projednávané věci jde o částku 28 344,65 Kč, přičemž stěžovatelka namítá porušení procesního základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové podle čl. 11 odst. 1 Listiny), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu, navíc stěžovatelka porušení čl. 11 odst. 1 Listiny ani nenamítá.
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vede polemiku s právními závěry obecných soudů. Ze strany obecných soudů se však jedná o výklad a aplikaci podústavního práva (§ 2612 občanského zákoníku), argumentace stěžovatelky tak postrádá ústavněprávní rozměr.
10. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu