Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Roupcové, zastoupené Mgr. Evou Novotnou, advokátkou, se sídlem Kmentova 89/II, Jindřichův Hradec, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. července 2025, č. j. KSCB 41 INS 596/2025-B-9, spojené s návrhem na zrušení jednotlivých částí zákona, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení návrhu na odložení vykonatelnosti
1. Stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen "insolvenční soud") insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž navrhovala, aby soud rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční soud v červenci 2025 zjistil úpadek stěžovatelky, povolil řešení úpadku oddlužením a ustanovil insolvenčního správce. Následně probíhaly úkony, které mají podle zákona předcházet schválení oddlužení, mimo jiné hlasování věřitelů o způsobu oddlužení (§ 402 insolvenčního zákona). Nadpoloviční většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítaných podle výše pohledávek, bylo odhlasováno, že způsobem oddlužení bude zpeněžení majetkové podstaty. Insolvenční soud proto vydal usnesení, kterým mimo jiné schválil tento způsob oddlužení a určil, že do majetkové podstaty spadá rovněž družstevní podíl v bytovém družstvu náležící stěžovatelce. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení tohoto usnesení, a dále také zrušení vybraných ustanovení insolvenčního zákona.
2. Jelikož napadené rozhodnutí insolvenčního soudu vyvolává účinky od zveřejnění v insolvenčním rejstříku, začala ustanovená insolvenční správkyně činit kroky směřující ke zpeněžení majetku patřícího dle výroku V do majetkové podstaty. V této souvislosti požádala insolvenční soud o pokyn, zda může zahájit prodej majetku, a tedy i prodej družstevního podílu v bytovém družstvu.
3. Stěžovatelka v návaznosti na výše popsaný vývoj věci navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Rozsah, v němž se odkladu vykonatelnosti usnesení insolvenčního soudu domáhá, nespecifikovala. Ústavní soud tak vyšel z předpokladu, že stěžovatelka navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného usnesení v celém rozsahu.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka uvádí, že pokud by došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, tedy i jejího obydlí (prodej podílu v bytovém družstvu), jednalo by se o neměnný krok. V dotyčném bytě bydlí se dvěma dcerami, které jsou na ní závislé výživou. Tím by jí vznikla újma nepoměrně větší, než újma, která může vzniknout jiným osobám.
5. Podání ústavní stížnosti zásadně nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Rozhodnutí napadené ústavní stížností tedy lze vykonat i navzdory podání ústavní stížnosti.
6. Na návrh stěžovatele však Ústavní soud může vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložit. Podmínkou je, že takový postup "nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem" a zároveň pokud "by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám" (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Obě tyto podmínky jsou podle Ústavního soudu v posuzovaném případě dány.
7. První zákonná podmínka, podle níž odklad vykonatelnosti nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, je splněna. Předmětem řízení před insolvenčním soudem je oddlužení stěžovatelky, tedy záležitost, jejíž podstatou je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem. Zde jde výlučně o uspořádání majetkových vztahů mezi soukromými osobami.
8. Každé rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti se již ze své povahy dotýká zájmů některého ze zainteresovaných subjektů. Zde do úvahy přichází dotčení zájmů přihlášených věřitelů, kteří mají nepochybně zájem na uspokojení svých (zjištěných) pohledávek. Tato skutečnost nicméně není sama o sobě rozhodující. V prvním kroku rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nepoměřuje zájmy jednotlivých účastníků právního poměru, o nějž jde, ale zkoumá, zda by se odklad vykonatelnosti příčil takovému zájmu, který je nejen důležitý, ale i veřejný. Pokud by Ústavní soud při rozhodování o návrzích na odklad vykonatelnosti vždy považoval za důležitý veřejný zájem požadavek, aby došlo k uspokojení pohledávek dotčených věřitelů, do značné míry by tím institut odkladu vykonatelnosti pozbyl smysl. Jiný důležitý veřejný zájem, s nímž by bylo odložení napadeného rozhodnutí (v relevantní části) v rozporu, Ústavní soud neshledal.
9. Druhá zákonná podmínka, tedy že zpeněžení majetku patřícího dle napadeného usnesení do majetkové podstaty, by pro stěžovatelku znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, je taktéž splněna.
10. Ústavní soud považoval za podstatnou okolnost, že prodejem podílu v bytovém družstvu, s nímž se pojí i právo nájmu, by došlo ke zpeněžení stěžovatelčina obydlí, které obývá se dvěma dcerami, k nimž má vyživovací povinnost. Jednalo by se tedy o zásah do práva na bydlení nejen stěžovatelky samotné, ale i dalších dvou osob na ní závislých výživou. Právo na bydlení jako předpoklad realizace jedné ze základních životních potřeb, přitom požívá zvláštní ochrany. Pokud jde o újmu, která by mohla být odkladem vykonatelnosti způsobena třetím osobám, je třeba připomenout, že dalšími účastníky insolvenčního řízení jsou věřitelé, u nichž je poskytování úvěrů součástí jejich podnikatelské činnosti. Z této ani z jiných okolností tedy nelze možný vznik újmy na jejich straně dovodit. Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že újma, která by stěžovatelce výkonem napadeného rozhodnutí (zpeněžením majetkové podstaty) vznikla, by byla nepoměrně větší než ta, která by vznikla ostatním účastníkům insolvenčního řízení.
11. Ústavní soud na závěr dodává, že odklad vykonatelnosti je v dané věci odůvodněn nejen s ohledem na splnění zákonných podmínek pro využití tohoto institutu, ale i s ohledem na jeho smysl. Tím je předcházení situacím, v nichž by po případném zrušení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem bylo nemožné či neúměrně obtížné vrátit stav věci do podoby před takovým protiústavním rozhodnutím orgánu veřejné moci (viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3229/23
, bod 6; II. ÚS 1942/21, bod 3; II. ÚS 48/20, bod 16). V této souvislosti Ústavní soud považuje za případnou námitku stěžovatelky, že zpeněžení podílu v bytovém družstvu by byl krok nevratný. I za předpokladu, že by nakonec došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí (což Ústavní soud nemůže v této chvíli předjímat), navrácení podílu v bytovém družstvu do majetkové sféry stěžovatelky, by již nebylo možné.
12. Ústavní soud si je vědom výjimečnosti odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a restriktivního výkladu tohoto institutu v judikatuře Ústavního soudu (viz např. nálezy
sp. zn. IV. ÚS 2127/12
, bod 18, či
II. ÚS 1331/07
, bod 35). Výše popsané okolnosti jsou však natolik významné, že využití tohoto mimořádného nástroje odůvodňují.
13. Ústavní soud proto vyhověl návrhu na odložení vykonatelnosti ve vztahu k výrokům, na nichž může být založeno zpeněžení obydlí stěžovatelky. Ve vztahu k ostatním výrokům neshledal Ústavní soud pro odklad vykonatelnosti důvody.
14. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím nijak nepředjímá výsledek řízení o stěžovatelčině ústavní stížnosti. Pokud by přitom této stížnosti pravomocně nevyhověl, výroky rozhodnutí insolvenčního soudu, jejichž vykonatelnost se tímto usnesením odkládá, by se opět staly vykonatelnými a mohlo by dojít ke zpeněžení majetkové podstaty v rozsahu výroku V. napadeného rozhodnutí i proti vůli stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu