Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky BETONOVÉ STAVBY - GROUP, s.r.o., sídlem Předslav 99, zastoupené JUDr. Ing. Michalem Čapkem, advokátem, sídlem Na Boubín 203, Písek, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 6 C 299/2022-134 ze dne 2. 8. 2023, za účasti Okresního soudu v Klatovech, jako účastníka řízení, a GRAUSPED, s.r.o., sídlem U Chaloupek 13/14, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice (jako žalobkyně) se po stěžovatelce (žalované) u obecných soudů domáhala úhrady nákladů právního zastoupení v souvislosti s neuhrazenými fakturami za sjednané přepravní služby, které pro stěžovatelku vykonala a jejichž zaplacení opakovaně upomínala.
2. Okresní soud v Klatovech žalobě vedlejší účastnice vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit jí částku 8 421,60 Kč (výrok I), jakož i nahradit náklady řízení ve výši 21 181,18 Kč (výrok II).
3. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Namítá, že soud rozhodl v rozporu s důkazy bez přihlédnutí k tomu, zda byly vedlejší účastnicí dodány řádné daňové doklady potřebné k provedení plateb. Dokumenty se všemi nezbytnými náležitostmi měla totiž stěžovatelka obdržet poprvé až společně s předžalobní výzvou.
4. Dále stěžovatelka namítá, že nebylo prokázáno, zda se faktury skutečně vůbec dostaly do její sféry, nýbrž pouze jejich odeslání. Tvrdí, že doručování dokumentů prostřednictvím e-mailu není schopno vyvolat právní účinky a prokazatelné by bylo pouze odeslání datovou schránkou nebo prostřednictvím poštovních služeb.
5. Stěžovatelka nesouhlasí ani se způsobem, jakým vedlejší účastnice využila právního zastoupení. Namítá, že tyto výdaje nebyly vynaloženy účelně a má za to, že předžalobní výzva byla podána předčasně. Celkově podle stěžovatelky nebylo nutné, aby se vedlejší účastnice obracela na právního zástupce, když pouze stačilo dodat doklady s potřebnými náležitostmi k provedení plateb.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka neměla jiný zákonem povolený procesní prostředek k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje návrh zjevně neopodstatněný.
8. Ústavní soud úvodem připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení některého základního práva nebo svobody.
9. Brojí-li stěžovatelka v ústavní stížnosti proti obecnými soudy zjištěnému skutkovému stavu, poukazuje Ústavní soud na to, že ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovil, že zjišťování skutkového stavu je věcí obecných soudů. Ústavní soud nemůže přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, resp. posuzovat skutkový stav jako (ne)správně zjištěný, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, který by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2049/21 ze dne 18. 1. 2022). V nyní posuzované věci však nejde o tento případ.
10. Pro doručování písemností vychází české právo z tzv. teorie dojití, podle které písemnost lze považovat za doručenou, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009 ze dne 1. 12. 2010). Totéž pravidlo se aplikuje také v případě právních jednání zachycených prostřednictvím e-mailové pošty. Neobstojí tedy argumentace stěžovatelky, že doručování prostřednictvím e-mailu není schopné vyvolat právní účinky. Ostatně již okresní soud v napadeném rozsudku uvedl, že sama stěžovatelka tento způsob komunikace využívala pro objednávání přeprav u vedlejší účastnice a jednalo se tak mezi nimi o zavedenou praxi.
11. K problematice účelnosti právního zastoupení se Ústavní soud vyjádřil například v nálezu sp. zn. III. ÚS 1017/15 ze dne 5. 9. 2017, podle kterého představuje vydání prostředků na právní pomoc zásadně újmu na majetkových právech. Výjimku by tvořilo vynaložení takových nákladů neúčelným způsobem, kupříkladu zcela zbytečně, v nepřiměřeném množství, přehnaně předčasně, od přehnaného počtu odborníků, kdyby stěžovatelka sama disponovala dostatečným vzděláním, anebo aparátem pracovníků, kteří by jí právní pomoc poskytli bezplatně či bez vynaložení zvláštních peněžních prostředků. Uvedené je pak třeba hodnotit v kontextu všech okolností daného případu.
12. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek okresního soudu (v odst. 24 a násl. napadeného rozsudku) s tím, že jeho závěry lze označit za srozumitelně a logicky odůvodněné.
13. Ústavní soud proto uzavírá, že postup obecného soudu nepředstavuje případ vybočení z rámce vymezeného principy spravedlnosti, ve kterém by Ústavní soud musel kasačně zasáhnout, a stěžovatelčinu ústavní stížnost proto odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu