Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, P.O.BOX 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022 sp. zn. 7 To 264/2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byl dne 17. 10. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jeho prostřednictvím domáhal zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí.
2. Předtím než se Ústavní soud mohl začít věcí meritorně zabývat, musel přezkoumat podání po stránce formální, a konstatoval, že podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků, mimo jiné nedostatkem povinného právního zastoupení.
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již v minulosti vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 263/10 , sp. zn. I. ÚS 1303/18 , sp. zn. IV. ÚS 247/20 ). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Nadto i sám stěžovatel ve svém podání uvádí, že musí být právně zastoupen, a žádá o stanovení dodatečné lhůty. Výzva k odstranění vad podání však neslouží k prodlužování marně uplynulé lhůty za situace, kdy si byl stěžovatel od počátku vědom, že je povinen si pro řízení před Ústavním soudem zvolit právního zástupce, a přesto tak neučinil.
5. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2022
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj