Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti H. Č., zastoupené JUDr. Janem Peterem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 225/6, Benešov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2022 č. j. 8 Tdo 553/2022-553, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2022 č. j. 13 To 38/2022-520 a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 15. listopadu 2021 č. j. 10 T 87/2021-496, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Benešově, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 10. 2022, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 11. 2021 č. j. 10 T 87/2021-496 byla stěžovatelka uznána vinnou, že v blíže nezjištěné době od srpna 2019, nejpozději na jaře 2020, zadala J. S. staršímu vyjmutí velkých kamenů z mokřadní louky p. č. X v k. ú. V. v lokalitě zvané V. a její následnou úpravu, k čemuž došlo v době od 20. 3. 2020 do 19. 5. 2020. Věděla přitom, že se zde nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový (lat. Dactylorhiza majalis), uvedený v oddílu 3 Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin podle Přílohy II.
k vyhlášce č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který je podle § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně přírody a krajiny"), zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Uvedeným jednáním došlo k přímému zničení minimálně 287 jedinců tohoto zvláště chráněného druhu, tedy zničení téměř celé populace a k zásadnímu a dlouhodobému poškození mokřadní louky, silnému poškození půdy a vodních poměrů, jakožto složky biotopu těchto rostlin.
Tím stěžovatelka v rozporu s § 3 odst. 1 písm. k), § 48 odst. 1 a 2 a § 49 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny ohrozila nebo znemožnila jejich další růst na pozemku, neboť došlo k silnému poškození půdy, změně hydrologických půdních poměrů a půdního povrchu a vodních poměrů složky biotopu těchto rostlin, tedy v rozporu s jiným právním předpisem zničila zvlášť chráněný druh rostliny a spáchala takový čin na více než dvaceti pěti kusech rostlin a způsobila takovým činem nevratné poškození populace planě rostoucí rostliny a místního biotopu zvláště chráněné rostliny, a spáchala tak přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.
Okresní soud ji za toto jednání podle § 299 odst. 3 za použití § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč.
3. K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 2. 2022 č. j. 13 To 38/2022-520 zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a ve věci znovu rozhodl tak, že se stěžovatelka podle § 259 odst. 3 trestního řádu odsuzuje podle § 299 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon se podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku ji odsoudil také k peněžitému trestu v počtu 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč. Odvolání stěžovatelky bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto.
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 7. 2022 č. j. 8 Tdo 553/2022-553 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
5. Stěžovatelka zdůrazňuje, že sama žádné kameny z louky neodstranila, a tudíž ani nemohla poškodit chráněné rostliny. V roce 2017 ji zemědělec J. S. upozornil, že si poničil sekací zařízení a že je třeba vyndat velké kameny z louky, proti čemuž sice nic nenamítala, sama však v tomto ohledu nedala žádný pokyn, resp. vyndání kamenů nepoptávala. O výskytu chráněné rostliny původně neměla vědomost ani obec. Teprve v prosinci 2019 nebo lednu 2020 se stěžovatelka jako vlastnice louky po zamítnutí jejích námitek dozvěděla o výskytu rostliny. Tehdy ovšem nebylo zřejmé, zda jde o rostlinu vzrostlou až po dosetí nebo původní planou. Sama ani nebyla v kontaktu s uvedeným zemědělcem a neměla možnost jej o zjištěné chráněné rostlině informovat. Stěžovatelka se domnívá, že orgány činné v trestním řízení na ni od počátku hleděly, jako by byla vinna, přičemž ani obecné soudy při provádění důkazů nezjistily, kdo konkrétně odstranil z předmětné parcely kameny. Podle stěžovatelky je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými zjištěními a zcela také absentuje srozumitelné odůvodnění rozsudku. Nebyla u ní hodnocena tzv. forma součinnosti (účastenství), ani to, že louka byla ve společném jmění manželů. Je také zřejmé, že stěžovatelka nejednala v úmyslu získat majetkový prospěch.
6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
9. Ústavní soud konstatuje, že se všemi stěžovatelkou uplatněnými námitkami se již důkladně, podrobně a přesvědčivě vypořádal Nejvyšší soud ve svém usnesení, k jehož závěrům není třeba cokoli dodávat. Obecné soudy provedly dokazování v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu a své rozhodnutí odůvodnily v souladu s požadavky podle § 125 odst. 1 trestního řádu. Není dán žádný extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Výpovědi svědků, které byly rozhodné pro posouzení věci obecnými soudy, spolu vzájemně korespondují, korespondují i s ostatními důkazy, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by tyto výpovědi bylo možné považovat za nevěrohodné. U důkazních návrhů stěžovatelky obecné soudy vždy vysvětlily, z jakého důvodu těmto návrhům nevyhověly.
10. Ve věci bylo prokázáno, že stěžovatelka se v přesně nezjištěné době od srpna 2019, nejpozději na jaře 2020, domluvila na vyjmutí velkých kamenů ze svého pozemku s J. S. starším, přestože si byla prokazatelně vědoma skutečnosti, že se na předmětném pozemku nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový. Tuto vědomost měla nejpozději ke dni 20. 8. 2019, kdy se k problematice výskytu této rostliny vyjadřovala ve svých námitkách v řízení o změně územního plánu, tedy prokazatelně měsíce před tím, než k vyjmutí kamenů došlo.
Pro posouzení jejího jednání nebylo rozhodné, že sama kameny z louky neodstranila, nýbrž že v době, kdy k vyndání kamenů, poničení louky a zničení rostlin došlo, jakož i minimálně tři čtvrtě roku před tím, měla uvedenou vědomost. Měla tak dostatek času na to, aby od dohody s J. S. starším ustoupila, a zabránila tak poničení louky a zničení předmětných zvlášť chráněných rostlin. Správné jsou i závěry obecných soudů týkající se zavinění a subjektivní stránky trestného činu.
11. Napadenými rozhodnutími tudíž nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky zaručených v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ani jiných jejích ústavně zaručených základních práv a svobod. V podrobnostech postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu.
12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2022
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu