Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radima Nováka, Ph.D., zastoupeného JUDr. Janem Zrckem, advokátem se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, proti výrokům III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022 č. j. 15 Co 5/2022-626, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se s odvoláním na porušení jeho práv dle čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozsudku, kterými byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku ve výši 2 899 307,81 Kč, jako náhradu nákladů řízení.
2. Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci.
Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená, že dojde nejen k uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i k dosažení rozhodnutí o něm. Jestliže je přípustný opravný prostředek podán, je nezbytné vyčkat rozhodnutí o něm a až poté ústavní stížností napadnout také na jeho základě vydané rozhodnutí.
K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.
4. V předmětné věci Ústavní soud v rámci řízení o ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatel podal proti citovanému rozsudku krajského soudu dovolání vedené u Nejvyššího soudu. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o stěžovatelem podaném dovolání, je návrhem nepřípustným.
5. K tomu Ústavní soud uvádí, že je třeba vzít v úvahu, že není podmínka vyčerpání posledního procesního prostředku (§ 72 odst. 3) splněna, dokud nebylo dosaženo rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. I když stěžovatel napadá toliko výroky III. a IV. rozsudku krajského soudu o nákladech řízení, byly i tyto výroky napadeny dovoláním, a Nejvyšší soud tak může v rámci řízení o dovolání zrušit i nákladové výroky III. a IV. V této procesní situaci tak není důvod k tomu, aby Ústavní soud řízení o předmětné ústavní stížnosti přerušil a vyčkával rozhodnutí o dovolání. Stěžovateli nic nebude bránit v tom, aby po doručení rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí na něm založeném, podal novou ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle ustanovení § 72 odst. 3, odst. 4 zákona o Ústavním soudu bude stěžovateli v takovém případě zachována.
6. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2022
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj