Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Johna A. Gealfowa, advokáta, se sídlem Okružní 433/1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2023, č. j. 37 Co 86/2023-206, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2023, č. j. 83 P 119/2015-198, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a nezletilých V. P., L. P. a A. P., P. P. a L. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") bylo rozhodnuto o stanovení výše odměny stěžovatele jako ustanoveného opatrovníka nezletilých vedlejších účastníků v řízení o zrušení dohledu. Stěžovatel si vyúčtoval odměnu za tři úkony právní služby v celkové výši 4 719 Kč, městský soud však dospěl k závěru o neúčelnosti jednoho z nich a z tohoto důvodu mu přiznal odměnu pouze za dva úkony právní služby v celkové výši 3 146 Kč. Měl za to, že stěžovatelem nárokovaný úkon "prostudování spisu" byl pouze jiným označením pro nahlížení do spisu, které navíc bylo realizováno jeho zaměstnancem bez právního vzdělání, nikoliv samotným stěžovatelem. Šlo o natolik jednoduchý úkon, že jej bylo nutno považovat za součást úkonu "příprava a převzetí věci".
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozhodnutí městského soudu napadeným usnesením potvrdil. V žádném případě totiž nemohlo jen samotné pořizování fotokopií příslušné části spisu trvat hodinu a půl, jak tvrdil stěžovatel, neboť počet listů týkajících se dané věci je počítán v menších desítkách stran; pokud by tomu tak skutečně mělo být, musel by být zřejmě zkopírován celý spis, včetně většiny neaktuálního obsahu, což však nemohlo být hodnoceno jako účelný úkon. K jeho provedení navíc došlo neodborným personálem stěžovatele. Za uvedený úkon nemohla být přiznána odměna pro jeho neúčelnost, což platilo též o stěžovatelem tvrzeném dalším několikahodinovém studiu kopie spisu, k němuž rovněž nebyl žádný důvod.
4. Stěžovatel nesouhlasí s posouzením účelnosti jím vyúčtovaného právního úkonu a je přesvědčen, že mu za jeho provedení měla příslušet odměna. Měly-li soudy odlišný názor, byly povinny své rozhodnutí náležitě a přezkoumatelným způsobem odůvodnit, což však neučinily. Stěžovatel je toho názoru, že přinejmenším krajský soud účelnost předmětného úkonu fakticky nijak nezkoumal.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel jako advokát nemusí být zastoupen jiným advokátem - jak v jiných případech vyžadují § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Ačkoliv stěžovatel podal ústavní stížnost jménem nezletilých vedlejších účastníků a v petitu se domáhá konstatování porušení jejich ústavně zaručených práv, Ústavní soud hodnotí podání podle jeho skutečného obsahu, z něhož jednoznačně vyplývá, že stížnostními tvrzeními je namítáno porušení výlučně stěžovatelových práv. Veškerá tvrzení obsažená v ústavní stížnosti se týkají postupu a rozhodnutí soudů, jimiž bylo rozhodováno pouze o přiznání odměny stěžovateli jakožto ustanovenému opatrovníkovi nezletilých. Z tohoto důvodu Ústavní soud za stěžovatele považuje výlučně jeho a nikoliv jím označené nezletilé vedlejší účastníky, do jejichž právního postavení se napadená rozhodnutí žádným způsobem nepromítají.
7. Ústavní stížnost napadá postup soudů, v jehož důsledku stěžovateli nebyla přiznána odměna v jím požadované výši, tj. ve výši 4 719 Kč, ale pouze ve výši 3 146 Kč. Předmětem ústavní stížnosti je stěžovatelem nárokovaný rozdíl mezi těmito částkami ve výši 1 573 Kč, tedy ve výši, kterou lze bezesporu považovat za "bagatelní". Ústavní soud se přitom opakovaně ve své rozhodovací činnosti vyjadřuje tak, že v případech, jejichž jádrem je tzv. bagatelní věc, je - s výjimkou extrémních rozhodnutí - úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena (srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13
, usnesení ze dne 8. 1. 2015,
sp. zn. III. ÚS 3010/14
a další; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Stěžovatel se ve své argumentaci soustřeďuje na údajná pochybení obecných soudů spočívající v nedostatečném odůvodnění jejich rozhodnutí, neuvádí však nic ve prospěch závěru, že by posuzovanou věc doprovázely zvláštní okolnosti, v jejichž důsledku by bylo možno uzavřít, že nepřiznáním odměny stěžovateli za jeden úkon právní služby ve zmíněné výši došlo k takovému zásahu do jeho právního postavení, který by bylo možno považovat za porušení jeho ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud po prostudování věci rovněž neshledal žádné okolnosti, které by mohly svědčit o mimořádném kontextu stěžovatelovy situace.
9. Ačkoliv je stěžovatel opačného názoru, jak městský soud, tak krajský soud přezkoumatelným a srozumitelným způsobem vysvětlily, z jakých konkrétních důvodů nepovažovaly stěžovatelem nárokované "prostudování spisu" za samostatný účelný úkon právní služby a proč za jeho provedení stěžovateli nepřiznaly odměnu. Úvahy obsažené v napadených rozhodnutích (stručně shrnuté v bodech 2 a 3 výše) jsou přijatelné a Ústavní soud z tohoto pohledu nemá obecným soudům co vytknout.
10. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu