Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky N. P., zastoupené Mgr. Naďou Koželuhovou, advokátkou, se sídlem Hostovická 1744/71, Ústí nad Labem, proti výrokům I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 2024 č. j. 96 Co 41/2024-277 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. ledna 2024 č. j. 18 Nc 35/2023-176, 18 P a Nc 291/2023, 18 P a Nc 292/2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a nezletilých E. a A. Ž. a A. Ž., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, Okresní soud v Ústí nad Labem ("okresní soud") svěřil nezletilé do rovnoměrné střídavé péče v harmonogramu specifikovaném ve výroku I. Současně upravil styk a režim péče v době prázdnin. Dále rozhodl o výživném stěžovatelky ve výši 2 000 Kč měsíčně a výživném otce ve výši 5 000 Kč měsíčně ve vztahu ke každé dceři (výroky II. a III.). Okresní soud určil jako místo bydliště nezletilých město Ústí nad Labem (výrok IV.) a vyslovil předběžnou vykonatelnost všech výroků tohoto rozsudku (výrok V.).
2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud"), který napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil ve výrocích II., III. a V. (výrok I.). Ve výroku I. jej změnil potud, že střídavá péče bude vykonávána v České republice, jinak tento výrok potvrdil (výrok II.). Krajský soud změnil rozhodnutí okresní soudu ve výroku IV. tak, že návrh otce na určení bydliště nezletilých ve městě Ústí nad Labem se zamítá (výrok III.).
3. Stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž ovšem uvádí obdobné námitky, které vznášela již v průběhu předchozího řízení. Opětovně uvádí, že se neúspěšně domáhala provedení důkazů (zpráva otcova zaměstnavatele), které dle jejího názoru soudy zcela ignorovaly. Rozporuje rovněž závěr o omezení výkonu střídavé péče toliko na území České republiky. Namítá, že soudy v řízení nezjišťovaly přání nezletilých. V obecné rovině se vymezuje rovněž vůči předběžné vykonatelnosti rozhodnutí nalézacího soudu.
4. Ze všech uvedených důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí v záhlaví uvedeném rozsahu pro jejich rozpor s čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Z hlediska splnění podmínek řízení Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se svěřením nezletilých do střídavé péče a omezení výkonu této péče na území České republiky.
8. Okresní soud a v návaznosti na něj též krajský soud postavily své závěry na řádně provedeném dokazování, z něhož vyplynulo, že na straně obou rodičů jsou v zásadě stejné schopnosti k výchově nezletilých a nezletilé mají kladný vztah k oběma rodičům. Soudy vycházely z ústavně aprobované premisy, že zájmem dětí je, aby byly především v péči obou rodičů, pokud jsou oba rodiče způsobilí děti vychovávat a oba mají o jejich výchovu zájem. Dospěly k závěru, že podmínky svěření nezletilých do střídavé péče rodičů jsou splněny.
Při posuzování, zda by byla pro nezletilé vhodná střídavá péče v České republice nebo v Nizozemsku, vzaly soudy v úvahu, že se jedná o vzdálená místa, že nezletilé v Nizozemsku doposud nestrávily delší dobu, neznají jazyk, nenavštěvují tam předškolní zařízení a nemají tam kamarády a stálé vazby. Soudy z těchto důvodů uzavřely, že prozatím není v zájmu nezletilých, aby střídavá péče probíhala na území obou států. Na tomto závěru neshledává Ústavní soud cokoliv neústavního.
9. K otázce participace nezletilých dětí v soudních řízeních, která se jich dotýkají, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil potřebu zjišťovat názor dítěte včetně způsobu zjišťování tohoto názoru či váhy, která mu má být přikládána v rámci hledání a posuzování nejlepšího zájmu dítěte. Právo nezletilých dětí, které jsou účastníky řízení, být slyšeny a zapojeny do řízení, a konkrétní podoba tohoto zapojení závisí na jejich věku a rozumové a citové vyspělosti (srov. např. nález ze dne 5. 6. 2017 sp. zn. I. ÚS 3038/16
). Byť není stanoven žádný minimální věkový limit pro to, kdy už je dítě schopno formulovat své názory, v projednávané věci bylo namístě vzhledem k velmi nízkému věku nezletilých předpokládat, že zatím nedisponují schopností porozumět tomu, o co v řízení jde, v takovém rozsahu, aby byly schopny nejen pochopit situaci, ale také vyhodnotit postup obou rodičů a možné důsledky vlastních rozhodnutí do budoucna. Ústavní soud tedy neshledal porušení participačních práv nezletilých.
10. Namítá-li stěžovatelka vadu opominutých důkazů, postačí uvést, že za opominutý důkaz nelze považovat požadavek stěžovatelky, aby soudy prokázaly její nepodložená tvrzení, že otec není schopen o nezletilé sám pečovat. Ústavní soud v tomto ohledu připomíná, že i když je primární díl odpovědnosti za výkon péče o nezletilé na rodiči, zapojení osob blízkých rodiči (pokud jde o příbuzné, tak zpravidla blízkých i dítěti) do péče patří k běžným jevům v životě kteréhokoliv dítěte a může mu být naopak z mnoha důvodů prospěšné. Nejedná se tedy o argument proti střídavé péči (srov. nález ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21
, bod 53).
11. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce - toliko zcela obecně formulované - vyjadřující nesouhlas s nařízenou předběžnou vykonatelností rozsudku okresního soudu. Z napadených rozhodnutí dostatečně vyplývá, proč lze takto zvolený režim považovat za souladný s nejlepším zájmem dítěte, který je dominantním požadavkem jakéhokoliv řízení týkajícího se dětí (srov. rozsudek krajského soudu, bod 11).
12. Jelikož Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu