Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Jakubem Jančovičem, advokátem, sídlem Široká 97/3, Přerov - Újezdec, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2025 č. j. 16 Co 105/2025-283 a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. března 2025 č. j. 10 P 66/2024-251, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a T. P. a nezl. R. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud v Třebíči (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením uložil stěžovatelce - matce nezletilého vedlejšího účastníka pokutu za bezdůvodně nerealizované styky nezletilého s vedlejším účastníkem - otcem ve dnech 13. 9. - 16. 9. 2024, 27. 9. - 30. 9. 2024, 11. 10. - 14. 10. 2024, 25. 10. - 28. 10. 2024, 29. 10. - 30. 10. 2024, 8. 11. - 11. 11. 2024, 22. 11. - 25. 11. 2024, 6. 12. - 9. 12. 2024, 20. 12. - 23. 12. 2024, 26. 12. - 1. 1. 2025, 3. 1. - 6. 1. 2025, 17. 1. - 20. 1. 2025, 31. 1. - 3. 2. 2025, 14. 2. - 17. 2. 2025, 28. 2. - 3. 3. 2025, a to ve výši 3 000 Kč za každý nerealizovaný styk, celkem tedy 45 000 Kč (výrok I.), uložil stěžovatelce povinnosti zaplatit k rukám právní zástupkyně otce na nákladech řízení částku 8 450 Kč (výrok II.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu ve výroku I. jen tak, že výše pokuty za každý nerealizovaný styk činí 1 000 Kč, tedy celkem 15 000 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I.); současně zrušil nákladové výroky II. a III. usnesení okresního soudu a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). Shodně s okresním soudem konstatoval, že nepovažuje za reálné, aby byl nezletilý nemocný vždy v době, kdy má dojít k jeho styku s otcem (přestože doložila rozhodnutí o potřebě ošetřování nezletilého). Nemoc nezletilého neznamená automaticky nemožnost absolvování styku s otcem; argument stěžovatelky, že v důsledku čerpání ošetřovného nemůže o syna přestat pečovat, označil soud za ryze účelový (stěžovatelce totiž nic nebrání v tom, aby čerpání ošetřovného přerušila a syna předala otci řádně ke styku). Snížení výše pokuty za jednotlivé nerealizované styky nezletilého s otcem soud odůvodnil především tím, že jde o první návrh (otce) na výkon rozhodnutí a má jít o určité "varování". Soud přitom apeloval na stěžovatelku, že v případě dalšího znemožňování styku nezletilého s jeho otcem by toto chování snižovalo její výchovnou způsobilost a bylo by následně možné zahájit řízení na změnu poměrů. Je v nejlepším zájmu nezletilého, aby byl ve styku s oběma rodiči, tedy i se svým otcem.
4. Stěžovatelka považuje právní posouzení věci obecnými soudy za nesprávné, protiústavní a nezákonné. Obecné soudy posoudily věc excesivně, bez respektu k zákonným výkladovým pravidlům a konstantní judikatuře zejména Ústavního soudu. Podle stěžovatelky "podstata této ústavní stížnosti vychází z polemiky, v jakém rozsahu musí být nemoc nezletilého prokázána, aby nebylo možné realizovat styk". Obecné soudy totiž podle stěžovatelky nepřihlédly k nemoci nezletilého při vyhodnocování objektivních příčin nerealizace styků s otcem. Pokud měly obecné soudy pochybnosti o "oprávněnosti jednotlivých nemocí", měly k výslechu předvolat ošetřujícího lékaře nezletilého
5. Dále stěžovatelka uvádí, že z návrhu otce na výkon rozhodnutí, resp. z jeho doplnění vyplývá, že v období od 1. 9. 2024 do 6. 1. 2025 byl styk s nezletilým realizován v celkem devíti dnech. Tvrdí, že poukazovala na realizaci styku otce s nezletilým v termínech od 25. 10. do 28. 10. a od 8. 11. 2024 do 11. 11. 2024; styk od 29. 10. do 30. 10. neproběhl z důvodu, že se otec nedostavil ke styku, avšak ani touto skutečností se okresní soud řádně nezabýval. Skutečnost, že některé ze styků, za které byla matce uložena pokuta, byly realizovány (aniž by k tomu soud prvního stupně provedl jakékoliv dokazování), zakládá porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka k tomu dodává, že k příslušným "proběhlým stykům" navrhla i důkazy, kterými se obecné soudy (bez vysvětlení) nezabývaly.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti výroku I. napadeného usnesení okresního soudu v části, v níž došlo ke změně výše uložené pokuty, a to výrokem I. napadeného usnesení krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]; obdobně není Ústavní soud příslušný k rozhodování o ústavnosti nákladových výroků II. a III. napadeného usnesení okresního soudu, které byly zrušeny výrokem II. napadeného usnesení krajského soudu a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (Ústavní soud není povolán rušit, co již bylo zrušeno krajským soudem; v tomto rozsahu není rozhodnutí v právní moci a nejsou vyčerpány opravné prostředky, řízení v tomto rozsahu ještě není ukončeno a stěžovatelka bude mít v případě pro ni nepříznivého výsledku k dispozici řádné opravné prostředky).
7. Ústavní stížnost je v části směřující proti výroku II. napadeného usnesení krajského soudu nepřípustným návrhem, protože stěžovatelka nevyčerpala prostředky ochrany svých práv a nejde o žádnou ze zákonem předpokládaných výjimek (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
8. Ústavní stížnost stěžovatelky je přípustná v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I. napadeného usnesení krajského soudu, neboť v tomto rozsahu stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech.
10. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že právní institut pokuty, předvídaný § 502 odst. 1 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních, lze obecně považovat za jedno z opatření aktivně chránících právo na nerušený rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny. Účelem pokuty primárně není sankcionování povinného rodiče za dobrovolné nesplnění povinnosti, ale jde o prostředek donucení povinného, aby respektoval právní poměry založené vykonávaným titulem. Jejím uložením je sledována ochrana zájmu jednoho z účastníků řízení na respektování právních poměrů založených vykonatelným rozhodnutím soudu (viz nálezy ze dne 13. 10. 2015
sp. zn. III. ÚS 3462/14
či ze dne 13. 3. 2012
sp. zn. II. ÚS 3765/11
).
11. Vyplývá-li ze zjištěných okolností, že povinný rodič nemohl splnit povinnost stanovenou soudem přes zjevnou a odpovídající snahu, nelze považovat zákonné podmínky pro uložení pokuty za naplněné (srov. například nález ze dne 19. 4. 2016
sp. zn. II. ÚS 3489/15
). Jinými slovy, soud musí zkoumat, zda existovaly objektivní překážky bránící splnění povinnosti; jejich existenci musí tvrdit a prokazovat povinný rodič.
12. V nyní posuzované věci uložily obecné soudy stěžovatelce pokutu celkem ve výši 15 000 Kč, a to za 15 nerealizovaných styků otce s nezletilým od září 2024 do března 2025. Z ústavněprávního hlediska jde (i ve svém souhrnu) o tzv. bagatelní částku, v níž je přezkum Ústavního soudu výrazně omezen. Spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným; zejména je třeba, aby případné pochybení významně přesahovalo vlastní zájem stěžovatele a vedlo ke zřetelnému zásahu do jeho základních práv (srov. např. nález ze dne 30. 4. 2025
sp. zn. III. ÚS 232/25
či nález ze dne 10. 4. 2014
sp. zn. III. ÚS 3725/13
). Bagatelnost věci je nutné vyhodnotit i z hlediska kvalitativního. Obecně lze toto hledisko vyjádřit tak, že se zkoumá hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [nález ze dne 19. 1. 2016
sp. zn. III. ÚS 2018/15
(N 11/80 SbNU 139)].
13. Ústavní soud důvod pro výjimečný zásah v nyní posuzované tzv. bagatelní věci neshledal. Z obsahu napadených rozhodnutí ani ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka vynaložila jakoukoliv snahu, aby styk nezletilého s otcem mohl být řádně realizován (byť třeba - částečně - v náhradních termínech); obdobně nelze dovozovat, že by byl postoj nezletilého k otci negativní. Naopak krajský soud (obdobně jako okresní soud) poukázal na nereálnost (účelovost) tvrzení stěžovatelky o opakovaném onemocnění nezletilého právě v době, kdy měl být podle pravomocného soudního rozhodnutí s otcem. Jde o stěžejní závěr, který se opírá o provedené důkazy (mj. i lékařské zprávy, policejní zprávy či sdělení OSPODu). Ostatně nemoc samotná automaticky neznamená nemožnost realizace styku s otcem. Opakovaná argumentace stěžovatelky o tom, že nelze převádět ošetřovné nezletilého mezi rodiči, je přitom v tomto ohledu zcela irelevantní (nadto z napadených rozhodnutí ani neplyne, že by otec toto řešení prosazoval).
14. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti tvrdí, že některé z údajně nerealizovaných styků otce s nezletilým řádně proběhly. Tato skutečnost má vyplývat z návrhu otce; z obsahu napadených rozhodnutí však neplyne, že by toto tvrzení uplatňovala dříve v průběhu řízení. Obecné soudy provedly v řízení dostatečné dokazování (body 6 až 21 napadeného usnesení okresního soudu); okresní soud měl k dispozici i fotokopii komunikace rodičů ohledně nerealizování styků či fotokopii omluvného listu z mateřské školy. Z vyjádření OSPODu nadto plyne, že otec nebyl s nezletilým ve styku od listopadu 2024 do března 2025 (bod 4 napadeného usnesení okresního soudu).
15. V nyní posuzované věci je přitom zásadní, že stěžovatelka opakovaně, dlouhodobě - po dobu sedmi po sobě jdoucích kalendářních měsíců - a bezdůvodně znemožňuje styk nezletilého s otcem a nerespektuje pravomocné soudní rozhodnutí. Obecné soudy zdůraznily, že tento její postoj není v zájmu nezletilého, kterého tímto svým jednáním poškozuje. Přesto krajský soud zmírnil okresním soudem uloženou sankci, avšak současně matku důrazně upozornil na možnost jejího opakovaného ukládání (a zvýšení).
16. Z pohledu Ústavního soudu lze proto uzavřít, že krajský soud se věcí řádně zabýval a své rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodnil. Ústavní stížností napadené rozhodnutí proto z ústavněprávního hlediska obstojí a nelze než uzavřít, že do základních práv stěžovatelky nebylo zasaženo.
17. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, dílem jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. prosince 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu