Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Stanislava Hájka, advokáta, sídlem náměstí Republiky 28, Plzeň, proti postupu Okresního státního zastupitelství v Chebu, spočívajícím ve vyžádání informací podléhajících bankovnímu tajemství u účtů advokátů, č. ú. X a č. ú. Y, vedených u UniCredit bank, a. s., ve věci vedené pod sp. zn. 1 ZN 1469/2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví popsaným postupem Okresního státního zastupitelství v Chebu (dále jen "okresní státní zastupitelství") byla porušena jeho ústavní práva vyplývající z čl. 10, čl. 13, čl. 26 odst. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení bezprecedentně prolomily povinnost mlčenlivosti advokáta, neboť si vyžádaly údaje z účtů, které jsou vedeny jako speciální advokátní účty. Tím zjistily platby od klientů stěžovatele, což je citlivý údaj spadající pod advokátní mlčenlivost. Stěžovatel uvádí, že tímto postupem nebylo zjištěno nic relevantního pro samotné trestní řízení. Nyní jsou však výsledky tohoto postupu založeny v soudním spisu a má k nim tedy přístup značné množství lidí. To podle stěžovatele odporuje zásadě přiměřenosti, podle níž mají orgány činné v trestním řízení postupovat tak, aby neporušovaly práva osob nad nezbytnou míru.
3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.
5. Vztáhl-li Ústavní soud výše uvedené zásady na danou věc, musí především konstatovat, že z ústavní stížnosti (a ani z jejích příloh) nevyplývá, že by stěžovatel využil podnětu k výkonu dohledu. Ten je přitom v judikatuře Ústavního soudu ustáleně považován za účinný prostředek ochrany práv (viz zejména nález ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14 ). Z popisu skutečností stěžovatelem (a z obsahu příloh ústavní stížnosti) nevyplývá žádný důvod, pro který by dohledové státní zastupitelství nemohlo zjednat nápravu stavu, v němž stěžovatel spatřuje porušení svých práv (nebo práv svých klientů).
6. Dále není úplně zřejmé, čeho chce stěžovatel ústavní stížností docílit. Je-li jeho zájmem vyřazení údajů o jeho bankovních účtech z trestního spisu (čemuž část ústavní stížnosti napovídá), je v této otázce zjevně příslušný nalézací soud v daném trestním řízení, ve kterém již byla k soudu podána obžaloba. Ten je rovněž příslušný k posouzení toho, zda pro účely trestního řízení bylo postupováno v mezích zákona. Domáhá-li se stěžovatel pouhého konstatování protiprávnosti postupu okresního státního zastupitelství, je k němu příslušný (kromě již zmíněného trestního soudu) rovněž soud v řízení o odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup (podle zákona č. 82/1998 Sb.). V každé z těchto alternativ je však zřejmé, že ústavní stížnost byla stěžovatelem podána předčasně, bez řádného vyčerpání dostupných opravných prostředků.
7. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka