Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci návrhu navrhovatelů 1) J. H. a 2) J. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2011 č. j. Nco 116/2011-56, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení právních předpisů upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ve svém podání se navrhovatelé dále domáhali toho, aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením).
V předmětné věci stěžovatelé při podání ústavní stížnosti nebyli a ani nyní nejsou zastoupeni advokátem.
Z mnoha předchozích řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelé vedli (do dne podání nynějšího návrhu podali stěžovatelé již devět ústavních stížností), jsou přitom již dostatečně poučeni, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje. Bylo proto v jejich vlastním zájmu, aby vady odstranili před podáním ústavní stížnosti.
Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Společně s ústavní stížností podali navrhovatelé návrh na zrušení ustanovení právních předpisů, upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky. Z ust. § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz shodně usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 101/95
, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shledal v posuzované věci důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu