Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Štěpánky Bubákové, zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, se sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2024, č. j. 25 Co 157/2024-86, usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. května 2024, č. j. 16 C 316/2023-63, a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. března 2024, č. j. 16 C 316/2023-51, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a Michaela Kořínka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastník podal proti stěžovatelce žalobu na zaplacení 2 000 000 Kč. Okresní soud jej vyzval k zaplacení soudního poplatku. O vedeném řízení se mezitím dozvěděla stěžovatelka, a to tak, že substitut jejího zástupce nahlížel do spisu okresního soudu. Vedlejší účastník následně soudní poplatek nezaplatil, proto okresní soud usnesením č. j. 16 C 316/2023-51 řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Protože okresní soud usnesení o zastavení řízení doručil pouze vedlejšímu účastníkovi, požádal zástupce stěžovatelky o jeho doručení i jemu. Po obdržení usnesení podal za stěžovatelku odvolání, ve kterém namítal, že okresní soud měl stěžovatelce přiznat náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení.
2. Okresní soud usnesením č. j. 16 C 316/2023-63 odvolání stěžovatelky odmítl pro opožděnost, což nijak blíže neodůvodnil, pouze se zabýval tím, zda měl povinnost napadené usnesení stěžovatelce doručit. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil, byť shledal jiný důvod k odmítnutí odvolání, a to, že stěžovatelka jej není oprávněna podat. Uvedl, že stěžovatelka nebyla o řízení vyrozuměna (doručením žaloby soudem nebo vedlejším účastníkem) a nestala se účastníkem procesněprávního vztahu. Není proto ani subjektivně legitimována k podání odvolání a okresní soud jí správně usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nedoručoval.
3. Stěžovatelka podává proti v záhlaví označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Namítá, že obecné soudy nedůvodně rozlišují mezi situací, ve které se žalovaný dozví o žalobě jejím doručením ze strany soudu či vedlejšího účastníka, a situací, ve které se žalovaný dozví o žalobě nahlížením do spisu. Zatímco v prvním případě obecné soudy žalovanému přiznávají plná procesní práva, tedy doručují mu usnesení o zastavení řízení a žalovaný má možnost uplatnit právo na náhradu nákladů řízení, ve druhém tomu tak není. Své závěry stěžovatelka podporuje odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které v případech, ve kterých žalobce doručí žalobu žalovanému, musí soud dát žalovanému možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů řízení a usnesení o zastavení řízení mu doručit. Tato judikatura je podle stěžovatelky aplikovatelná právě i na situaci, kdy se žalovaný dozví o žalobě nahlížením do spisu. Stěžovatelka v daném řízení neměla ani možnost své argumenty pro přiznání náhrady nákladů přednést. Stěžovatelka odkazuje na několik rozhodnutí, ve kterých soudy žalovanému náklady placené před zastavením řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku přiznaly. Pokud vedlejší účastník žaloval stěžovatelku na zaplacení několika milionů, bylo jejím právem zajistit si právní zastoupení v okamžiku, kdy se o žalobě dozvěděla. S vedlejším účastníkem vedla stěžovatelka v minulých letech již několik sporů a legitimně očekávala, že vedlejší účastník bude chtít ve sporu pokračovat. Jeho majetkové poměry navíc nenasvědčovaly tomu, že soudní poplatek nezaplatí. Nárok stěžovatelky na náhradu nákladů by činil 83 732 Kč, nejde proto o nárok bagatelní.
5. Ústavní soud musel před věcným posouzením ústavní stížnosti prověřit, zda jsou splněny procesní podmínky (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu). Jen v takovém případě se totiž může ústavní stížností zabývat věcně.
6. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti usnesení okresního soudu o odmítnutí odvolání pro opožděnost č. j. 16 C 316/2023-63, které následně fakticky změnil krajský soud tím, že odvolání odmítl jako podané neoprávněnou osobou, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno.
7. V části, která směřuje proti usnesení krajského soudu o odmítnutí odvolání, je ústavní stížnost nepřípustná, protože proti tomuto rozhodnutí zákon umožňuje podat žalobu pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08). Z ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že by stěžovatelka možnosti podat žalobu pro zmatečnost využila a rozhodnutí o této žalobě napadla.
8. V části, která směřuje proti usnesení okresního soudu o zastavení řízení č. j. 16 C 316/2023-51, je ústavní stížnost buď opožděná, nebo prozatím nepřípustná, a to v závislosti na tom, zda stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí mohla či nemohla podat odvolání. Tato otázka má být, jak bylo výše uvedeno, zkoumána v řízení o žalobě pro zmatečnost, Ústavní soud proto prozatím vychází z pravomocného a dosud nezměněného usnesení krajského soudu, že stěžovatelka nebyla oprávněna podat odvolání, a tedy její ústavní stížnost ze dne 4. 11. 2024 proti usnesení okresního soudu, které jí bylo doručené dne 19. 4. 2024 je opožděná.
9. Lze shrnout, že spornou otázkou v dané věci je, zda stěžovatelce náležela či nenáležela procesní práva, případně která. Součástí těchto práv, která si stěžovatelka nárokuje, je i možnost podat odvolání proti usnesení o zastavení řízení. O tomto právu musí obecné soudy nejprve rozhodnout v řízení o žalobě pro zmatečnost. Pokud s posouzením přípustnosti odvolání obecnými soudy v řízení o žalobě pro zmatečnost nebude stěžovatelka nadále souhlasit, může se domáhat ochrany svých ústavních práv ústavní stížností podanou proti těmto rozhodnutím. Teprve pokud v řízení o žalobě pro zmatečnost bude stěžovatelka se svým tvrzením o přípustnosti odvolání úspěšná, budou se obecné soudy moci zabývat i dalšími jejími procesními právy, zejména právem na náhradu nákladů řízení. Následně se stěžovatelka i v tomto navazujícím řízení bude moci obrátit na Ústavní soud.
10. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka