Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Kuruce, zastoupeného Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. června 2021 č. j. 10 Co 135/2021-161 a č. j. 10 Co 136/2021-161, a usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. dubna 2021 č. j. 28 C 169/2020-134 a ze dne 18. ledna 2021 č. j. 28 C 169/2020-67, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Astone Management, s. r. o., sídlem Nekázanka 880/11, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podávají následující skutečnosti. Napadeným usnesením Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") č. j. 28 C 169/2020-67 byl zamítnut návrh vedlejší účastnice na vydání předběžného opatření, kterým by byla stěžovateli zakázána dispozice s pozemkem p. č. X v katastrálním území L., neboť v daném čase nic nenasvědčovalo tomu, že by stěžovatel hodlal pozemek zcizit (výrok I.); bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo Romaně Kurucové zakázáno nakládat s týmž pozemkem (výrok II.).
Usnesením č. j. 28 C 169/2020-134 již bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo zakázáno stěžovateli nakládat se shora specifikovaným pozemkem. Předběžná opatření byla vydána v řízení o žalobě vedlejší účastnice, která se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by okresní soud stěžovatele a Romanu Kurucovou zavázal povinností odstranit stavbu domu stojícího na pozemku č. p. X, který sousedí s pozemkem vedlejší účastnice, na němž tato provádí výstavbu bytových domů, přičemž stavba realizovaná stěžovatelem a Romanou Kurucovou je v rozporu se stavebními předpisy, neboť k ní nemají příslušné stavební povolení ani územní rozhodnutí.
Tímto postupem dochází ke znehodnocení výstavby vedlejší účastnice. Účastníci řízení uzavřeli společně se společností Sings - projekční ateliér s. r. o. smlouvu, v níž se stěžovatel zavázal společně s Romanou Kurucovou nepovolenou stavbu odstranit, nezískají-li do konkrétního data pravomocné rozhodnutí či povolení ke stavbě. Katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, nerespektoval předběžné opatření č. j. 28 C 169/2020-67 a realizoval na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů mezi stěžovatelem a Romanou Kurucovou zápis vlastnického práva ve prospěch stěžovatele, který se tak stal výlučným vlastníkem shora specifikovaného pozemku.
Dne 8. 4. 2021 podala vedlejší účastnice návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo zakázáno již toliko stěžovateli jako výlučnému vlastníkovi nakládat s předmětným pozemkem, neboť zjistila, že stěžovatel zahájil převod vlastnického práva ve prospěch Ing. Kristýny Kuruc, což vedlejší účastnice považovala za účelové jednání, na jehož základě se stěžovatel chtěl vyvázat z povinnosti odstranit černou stavbu na předmětném pozemku. Uvedenému návrhu vedlejší účastnice bylo vyhověno shora uvedeným usnesením č. j.
28 C 169/2020-134.
3. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu odvoláními, o nichž bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozhodnuto tak, že odvolání stěžovatele proti usnesení okresního soudu č. j. 28 C 169/2020-67 bylo odmítnuto (výrok I.); usnesení okresního soudu č. j. 28 C 169/2020-67 bylo ve výroku II. změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření vůči Romaně Kurucové se zamítá (výrok II.) a usnesení č. j. 28 C 169/2020-134 bylo ve výroku I. potvrzeno (výrok III.), čímž byl vůči stěžovateli, jako výlučnému vlastníkovi, potvrzen zákaz dispozice s předmětným pozemkem.
4. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutí došlo k extrémnímu rozporu mezi právními závěry a skutkovým stavem věci. Vedlejší účastnice totiž dostatečně neosvědčila a neprokázala, že byly naplněny podmínky pro nařízení předběžného opatření podle § 102 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož není důvod zatímně poměry upravovat a zároveň není ohrožen výkon rozhodnutí. Soudy správně neposoudily přiměřenost újmy způsobené stěžovateli vydáním napadených rozhodnutí, ani neposoudily jeho majetkové poměry. Zákazem jakékoliv dispozice s předmětným pozemkem dochází k neúměrnému zkrácení práv stěžovatele. Stěžovatel se též domnívá, že nebyla řádně vypořádána jeho námitka, dle níž by smluvní povinnost odstranit stavbu nezanikla změnou vlastníka nemovitosti.
5. Stěžovatel brojí též proti závěru krajského soudu, který odmítl jeho odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 18. 1. 2021, neboť měl za to, že stěžovatel není aktivně legitimován.
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Výjimečný procesní institut předběžného opatření slouží k rychlé ochraně práv účastníků. Jde o institut výjimečný, neboť se jím do jisté míry prolamují zásady rovnosti, přímosti a ústnosti ovládající soudní řízení (srov. čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny), protože soud může předběžné opatření vydat bez nařízení jednání, jen na základě obsahu spisu, bez slyšení a vyjádření toho, proti němuž návrh směřuje. Procesní předpis dokonce soudu stanoví lhůtu, v níž má rychle rozhodnout o návrhu na předběžné opatření, která je bezodkladná, a není-li nebezpečí z prodlení, pak nejvýš sedmidenní (§ 75c odst. 2 občanského soudního řádu). Mají-li soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovat stanoveným způsobem, musejí mít na zřeteli vždy dva účely, k nimž předběžné opatření slouží: 1) zatímní úprava poměrů; 2) zamezení zmaření výkonu rozhodnutí (exekuce), a to zejména v případech, kdy je obava z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí jako v posuzované věci.
9. Stěžovatel je oproti napadeným rozhodnutím toho názoru, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro nařízení předběžných opatření, která mu zakázala jakoukoliv dispozici s nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví. Nicméně z obsahu napadených rozhodnutí vyplývá prima facie opak, neboť ze skutkových zjištění je zřejmé, že z předmětného pozemku měla být na základě smluvních ujednání odstraněna stavba, přičemž stěžovatel učinil právní kroky k tomu, aby pozemek převedl na jinou osobu, jemu zjevně blízkou, neboť Ing.
Kristýna Kuruc je osobou stejného příjmení jako stěžovatel a nadto pobývá na stejné adrese jako stěžovatel. Podmínky pro nařízení předběžného opatření se tedy jeví být z hlediska základních požadavků naplněny, což je podrobně popsáno v odůvodnění napadených rozhodnutí, která tím splňují kritéria přezkoumatelnosti a zákazu svévole soudního rozhodování. Ústavní soud není povolán k tomu, aby přezkoumával skutkový stav a aplikaci zákonných norem, jsou-li naplněny ústavněprávní požadavky, k čemuž v tomto případě došlo.
Soudy adekvátně reagovaly taktéž na námitku stěžovatele vymahatelnosti odstranění stavby v případě převodu nemovitosti. Tato právní otázka byla posouzena tak, že při převodu nemovitosti by byl ohrožen (případný) výkon rozhodnutí v budoucnu (s odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu), přičemž Ústavní soud, jak je uvedeno shora, není povolán posuzovat výklad podústavního práva, není-li zjevné, že je v rozporu s ústavním pořádkem. Kautely čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jejichž porušení stěžovatel namítá, tedy byly soudy dodrženy.
10. Námitka stěžovatele brojící proti závěru krajského soudu, který odmítl jeho odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 18. 1. 2021, neboť měl za to, že stěžovatel není aktivně legitimován, postrádá ústavněprávní rozměr, neboť jde o dílčí procesní rozhodnutí, které fakticky nemělo žádný vliv na výsledek řízení o nařízení předběžného opatření.
11. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv či svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu