Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Václava Jindry, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, se sídlem Holečkova 419/21, Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. září 2024, č. j. 10 C 56/2019-556, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníka řízení, a Proton Therapy Center Czech, s. r. o., sídlem Budínova 2437/1a, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Napadeným usnesením obvodní soud vyloučil prof. MUDr. Pavla Šlampu, CSc. jako znalce ve věci pro podjatost. Své rozhodnutí odůvodnil obvodní soud tím, že v řízení se posuzuje správnost poskytnuté protonové léčby. Smysluplnost této formy léčby MUDr. Šlampa opakovaně a veřejně napadá, je zastáncem pouze léčby fotonové, kterou sám poskytuje.
2. Stěžovatel podává proti usnesení obvodního soudu ústavní stížnost pro porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
3. Namítá, že o vyloučení znalce obvodní soud rozhodl až po dlouhé době, co se o rozhodných skutečnostech dozvěděl. Pro stěžovatele bylo rozhodnutí překvapivé. Považuje jej za neodůvodněné a nikoliv nestranné. MUDr. Šlampa nevede proti vedlejší účastnici spor, své odborné názory řádně podkládá a konkurence mezi ním a vedlejší účastnicí z provedených důkazů neplyne. Obvodní soud znalce před vyloučením ani nevyslechl, což dokládá podjatost rozhodující soudkyně.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv, a byť nejde o rozhodnutí konečné, není v pokračujícím soudním řízení změnitelné (usnesení sp. zn. IV. ÚS 3056/20 , bod 15).
5. Ústavní stížnost však není opodstatněná. Je třeba zdůraznit, že procesní postupy v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadené rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
6. Ústavní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že by rozhodnutí obvodního soudu nebylo řádně odůvodněno. Obvodní soud dostatečně vysvětlil, že znalce vyloučil nikoliv pro jeho názor na věc, který se od toho, který zastává vedlejší účastnice, zásadně liší. Vyloučil jej, protože z veřejně dostupných zdrojů plyne, že znalec opakovaně vystupuje proti vedlejší účastnici (např. body 8 a 9 napadeného usnesení). V takovém případě na jeho závěru, že jsou dány důvodné pochybnosti o podjatosti znalce pro jeho vztah k vedlejší účastnici, není nic libovolného a tudíž neústavního. Výslech znalce před jeho vyloučením není nutný a je zcela na soudu, kdy v rámci řízení o podjatosti rozhodne, k řešení případných průtahů má stěžovatel k dispozici jiné právní nástroje. O překvapivé rozhodnutí pro stěžovatele jít nemohlo, neboť o postupu soudu byl dostatečně předem informován a mohl se k němu vyjádřit, což také učinil (bod 4 napadeného usnesení).
7. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu