Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Vlasáka, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, sídlem U Hadovky 564/3, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2025 č. j. 23 Co 215/2025-744 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. června 2025 č. j. 41 C 90/2018-730, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městské části Praha 1, sídlem Vodičkova 681/18, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl žalovaným v řízení o zaplacení částky 7 681 749 Kč, vedlejší účastnice byla naopak žalobkyní. Usnesením ze dne 1. 8. 2022 obvodní soud ustanovil ve věci znalce (resp. znalecký ústav) z oboru ekonomika a stěžovateli uložil, aby znalci poskytl veškerou součinnost nezbytnou k vypracování znaleckého posudku. Usnesením obvodního soudu ze dne 13. 12. 2023 následně obvodní soud vyzval stěžovatele k součinnosti spočívající v předložení podkladů vyžádaných znalcem ve lhůtě 30 dnů a poučil jej podle § 127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Stěžovatel však znalci (ani nadále) neposkytl vyžádané podklady. Usnesením obvodního soudu ze dne 9. 5. 2024 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 8. 7. 2024 proto byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč; tato rozhodnutí se následně stala předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu, jenž o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodl odmítavým usnesením ze dne 4. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 2353/24 . Znalec podáním ze dne 26. 9. 2024 a následně i ústně na místním šetření dne 7. 11. 2024 stěžovateli sdělil, jaké podklady dosud nebyly poskytnuty. Stěžovatel přislíbil jejich dodání a dne 12. 1. 2025 uvedl, že již započal s jejich zpracováváním. Stěžovatel dne 6. 2. 2025 požádal o prodloužení lhůty k dodání podkladů, čemuž soud usnesením ze dne 11. 3. 2025 vyhověl s tím, že stěžovatel je povinen dodat je ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení (k doručení došlo dne 24. 3. 2025). Znalec dne 3. 4. 2025 a následně i dne 17. 6. 2025 obvodnímu soudu sdělil, že od stěžovatele vyžádané podklady neobdržel.
3. Obvodní soud napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na další prodloužení lhůty k poskytnutí podkladů (výrok I) a uložil mu další pořádkovou pokutu ve výši 25 000 Kč (výrok II). Soud dospěl k závěru, že stěžovatel navzdory poučení a dříve uložené pořádkové pokutě pořád neposkytl znalci potřebnou součinnost a nepředložil vyžádané listiny, čímž se dopustil hrubého ztížení postupu v řízení spočívajícího v neuposlechnutí výzvy soudu. To ve svém důsledku vede k průtahům v řízení, neboť bez znalcem vyžádaných podkladů nelze zpracovat znalecký posudek. Postup stěžovatele podle zjištění soudu nemá žádný podstatný důvod a doba, po kterou stěžovatel vyžádané podklady opatřuje, neodpovídá jejich charakteru. Obvodní soud proto jednak zamítl stěžovatelův (další) návrh na prodloužení lhůty, jednak mu uložil pořádkovou pokutu - tentokrát v citelnější výši.
4. Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil výrok II usnesení obvodního soudu. Konstatoval, že obvodní soud přesvědčivě a logicky vylíčil důvody, které jej vedly k uložení pořádkových pokut, a specifikoval, v čem spatřuje hrubé ztěžování postupu řízení. Obvodním soudem popsaná nečinnost stěžovatele, spočívající v neposkytnutí součinnosti znalci, koresponduje s obsahem spisu.
5. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení a uvádí, že žádost znalce o předložení určitých podkladů je nezákonná, neboť tyto podklady nemá a nemusí mít k dispozici a musel by je vyhotovovat na vlastní náklady. Má za to, že jde o obdobně absurdní situaci, jako kdyby mu byla uložena povinnost předložit "Listinu o založení Nového Města pražského vydanou Karlem IV. dne 8. března 1348", protože ji znalec a soud nedůvodně považují za podstatou pro rozhodnutí ve věci, a následně mu byly ukládány pořádkové pokuty za neschopnost předložit ji. Má proto za to, že věc nelze již z tohoto důvodu odmítnout pro bagatelnost. Kromě toho je přesvědčen, že odmítnutí jeho ústavní stížnosti pro bagatelnost by bylo v rozporu s právem na účinný opravný prostředek podle čl. 13 Úmluvy.
6. Stěžovatel je dále přesvědčen, že opakované uložení pořádkové pokuty pro "odlišný právní názor" má trestně-sankční charakter a je v rozporu ze zákazem dvojího postihu za tentýž skutek podle čl. 40 odst. 5 Listiny. Navíc podle něj jde o neproporcionální zásah, jenž zaměňuje legitimní výkon procesních práv s hrubým ztěžováním řízení. Nakonec má za to, že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna. Je tudíž založen i rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Stěžovatel svou ústavní stížností napadá rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty za hrubé ztěžování občanskoprávního řízení (spočívající v nepředložení podkladů nutných k vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika), jehož se účastní coby žalovaný. Stěžovatel nijak nerozporuje, že od roku 2022, kdy byl znalec ustanoven, až do současnosti sporné dokumenty znalci nepředložil, neboť má buď za to, že si je znalec může opatřit sám (zejm. stavebně-technickou dokumentaci skutečného provedení oceňovaných staveb; stavebně-právní dokumentaci dokládající aktuální stav nemovitostí; soupis veškerých věcných práv zřízených ve vztahu k oceňovaným stavbám a fotokopie příslušných smluv a dodatků; výši roční daně z oceňovaných staveb), nebo po stěžovateli nemohou být vůbec vyžadovány (zejm.
soupis všech nájemních vztahů k oceňovaným nemovitostem; přehled neobsazenosti staveb; tabulkový přehled skutečně dosahovaných příjmů; přehled realizovaných investic za rozhodné období; informace o investičních nákladech na obnovu staveb - CAPEX - za rok 2023; výši ročního pojistného z majetkového pojištění staveb; průkaz energetické náročnosti budov; průzkum kontaminace, včetně informace o historických zátěžích, pokud existuje).
9. Stěžovatel má předně za to, že opakované uložení pořádkové pokuty (v tomto případě ve výši 10 000 Kč, jak plyne z usnesení sp. zn. II. ÚS 2353/24
, a následně ve výši 25 000 Kč) má charakter trestní sankce, pročež se na něj vztahuje zásada ne bis in idem, resp. zákaz dvojího trestání za tentýž skutek podle čl. 40 odst. 5 Listiny. Ústavní soud s tím však nesouhlasí. Pořádková pokuta uložená podle § 53 odst. 1 ve spojení s § 127 odst. 4 občanského soudního řádu nemá povahu trestní sankce, pročež na rozhodnutí o jejím uložení nedopadají ta základní práva, která se specificky vážou k trestnímu řízení a postavení obviněného, včetně zásady ne bis in idem a zákazu dvojího trestání [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Ravnsborg proti Švédsku ze dne 23.
3. 1994, č. 14220/88; rozsudek ESLP ve věci Putz proti Rakousku ze dne 22. 2. 1996, č. 18892/91; přiměřeně srov. také rozsudek pléna ESLP ve věci Engel a další proti Nizozemsku ze dne 8. 6. 1976, č. 5100/71 a další, § 82]. Jelikož uložení pořádkové pokuty v občanskoprávním řízení nemá charakter trestní sankce, jejím opakovaným uložením nemohlo dojít k porušení čl. 40 odst. 5 Listiny, jak tvrdí stěžovatel.
10. Jde-li o stěžovatelovo tvrzení, že znalec, resp. soud od něj pod pohrůžkou pořádkové pokuty požadovali informace, které neměl a nebyl povinen je mít (přinejmenším ne v požadované formě), Ústavní soud ji taktéž považuje za zjevně neopodstatněnou.
11. V této souvislosti je úvodem vhodné připomenout, že podle § 127 odst. 4 občanského soudního řádu je soud oprávněn účastníkovi řízení uložit, aby něco vykonal nebo snášel, jestliže je to třeba k podání znaleckého posudku. Ustanovení § 53 odst. 1 občanského soudního řádu návazně na to předsedovi senátu umožňuje uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč "tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že... neuposlechne příkazu soudu".
12. Právě na základě těchto ustanovení byla stěžovateli coby vlastníkovi dotčených nemovitostí uložena nejprve povinnost poskytnout znalci určité informace o nemovitosti (stavebně-technickou a stavebně-právní dokumentaci, soupis věcných práv a výši roční daně, soupis nájemních vztahů, přehled neobsazenosti staveb, přehled dosahovaných příjmů atp.) a následně pořádkové pokuty (v nynější věci ve výši 25 000 Kč). Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat důvody, které vedly soud k uložení pořádkové pokuty, ani posuzovat její výši. Výjimku tvoří pouze případy, v nichž by bylo možno v postupu obecných soudů spatřovat vady, jež by konstituovaly porušení ústavně zaručených práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3029/19
ze dne 8. 10. 2019). Nic takového však v nyní projednávané věci zjištěno nebylo.
13. V obecné rovině se lze ztotožnit s názorem stěžovatele, že splnění nesplnitelných nebo zcela excesivně zatěžujících povinností nelze vynucovat ukládáním pořádkových pokut podle § 53 odst. 1 občanského soudního řádu. Za excesivně zatěžující povinnost přitom zpravidla nelze považovat, požadují-li soud, resp. znalec předložení takových informací, jimiž stěžovatel sice disponuje, avšak disponuje jimi v jiné než požadované podobě či formě (např. neměl je uložené ve formě tabulkového přehledu nebo je měl strukturované podle jiných kritérií).
V nyní posuzované věci však soudy stěžovateli žádnou takovou excesivně zatěžující povinnost (např. - slovy stěžovatele - ekvivalent poněkud absurdní povinnosti předložit "Listinu o založení Nového Města pražského vydanou Karlem IV. dne 8. března 1348") neuložily. Naopak, po stěžovateli požadovaly pouze takové informace, jimiž mohl, resp. měl disponovat, a které mohly být pro vyhotovení znaleckého posudku a potažmo pro rozhodnutí ve věci samé podstatné. Ostatně i stěžovatel po dobu několika let tvrdil, že požadované informace zpracovává (resp. že již započal s jejich zpracováním) a že k tomu potřebuje dodatečnou lhůtu, nikoli to, že jimi nikdy nedisponoval.
To, že požadované informace nemá a ani nemusí mít, stěžovatel začal tvrdit až v pozdějších fázích řízení v reakci na pořádkové pokuty. Jeho tvrzení proto nepůsobí příliš věrohodně a přesvědčivě. S ohledem na to Ústavní soud shledal, že obecné soudy důvody vedoucí k uložení pořádkové pokuty i její výši řádně odůvodnily a nevybočily z ústavních limitů.
14. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. ledna 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu