Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Ing. Václava Khyna, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, AK se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2012 č. j. 9 Nc 9/2012-146, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, t a k t o:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že s napadeným usnesením krajského soudu ze dne 26. 9. 2012 č. j. 9 Nc 9/2012-146 nesouhlasí.
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
V projednávaném případě bylo napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudců za situace, kdy doposud nebylo ve stěžovatelově exekuční věci vedené u exekučního soudu pod sp. zn. 29 Nc 6173/2008 o nařízení exekuce meritorně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v této věci nekončilo, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny nebyl zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovateli jsou resp. byly nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu resp. exekučního řádu v rámci exekučního řízení (jež doznaly podstatných změn od 1. 1. 2013, kdy nabyla účinnosti tzv. velká exekuční novela provedená zákonem č. 396/2012 Sb.). Teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatel nadále domníval, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, který má resp. měl k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 1832/13
,
,
II. ÚS 2815/09
,
I. ÚS 2222/09
,
II. ÚS 839/09
,
,
I. ÚS 2617/08
,
IV. ÚS 1643/08
,
II. ÚS 520/07
,
II. ÚS 515/07
,
II. ÚS 57/07
,
II. ÚS 558/07
,
II. ÚS 565/06
- vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2014
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení:
Iveta Dvořáková