Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky TRIMETAL, s. r. o., sídlem Hájecká 1194/12, Brno, zastoupené Mgr. Ing. Romanem Chyťou, advokátem, sídlem Přívrat 1454/12, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2024, č. j. 8 Afs 167/2023-74, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj ("správce daně") vyměřil stěžovatelce sedmi dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty ("DPH") a penále za zdaňovací období leden až červenec 2014. Stěžovatelka u správce daně nárokovala odpočet DPH za nákup měděných katod, které přijala od společnosti V-Voříšek CZ, s. r. o. ("dodavatel"). Správce daně ovšem shledal, že stěžovatelka mohla a měla vědět o své účasti na řetězci, který byl zatížen podvodem na DPH, a také, že nepřijala dostatečná preventivní opatření proti této své účasti, a proto nárok stěžovatelky na odpočet DPH zpochybnil.
2. Vedlejší účastník řízení rozhodnutím ze dne 3. 9. 2020, č. j. 32149/20/5300-22444-711887, zamítl stěžovatelčino odvolání a tyto platební výměry potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Brně ("krajský soud"), který ji rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 29 Af 73/2020-179, zamítl. Stejným způsobem rozhodl napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud o stěžovatelčině kasační stížnosti.
3. Stěžovatelka s těmito závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a navrhuje jeho zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv, jakož i ústavních principů zakotvených v čl. 2 odst. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
4. Stěžovatelka předně upozorňuje na (z jejího pohledu) skutkově shodný případ, obchodu s kovy, v němž k její kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu i správních orgánů týkající se odepření nároku na odpočet daně. Má za to, že v řízení nebyla prokázána odlišnost těchto dvou případů, legitimně tudíž očekávala stejný výsledek řízení. Uvádí, že byly-li okolnosti případu totožné, Nejvyšší správní soud dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru vyjádřeného v předchozím rozhodnutí, což ovšem znamená, že měl nyní posuzovanou věc postoupit rozšířenému senátu.
Stěžovatelka dále upozorňuje na některé dílčí závěry Nejvyššího správního soudu, které jsou dle jejího názoru nepravdivé a negativně, resp. v její neprospěch ovlivnily výsledné rozhodnutí (tyto závěry se týkají kontaktnosti dodavatele, kontroly účetních závěrek dodavatele, institutu nespolehlivého plátce DPH a pravidelného měsíčního předkládání přiznání k DPH). Rozporuje rovněž úvahy kasačního soudu o údajně nedůvodně nízké kupní ceně zboží (měděných katod), jež měla stěžovatelce signalizovat možnou účast na daňovém podvodu.
Stěžovatelka závěrem uvádí, že správce daně neprokázal vědomost stěžovatelky o její účasti na daňovém podvodu.
5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Stěžovatelka uplatňuje zčásti námitky skutkové a zčásti námitky právní, které však již beze zbytku byly (opakovaně) vypořádány v průběhu řízení o správní žalobě před krajským soudem a následně v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Úkolem Ústavního soudu není reprodukovat závěry obecných soudů v otázce aplikace podústavního práva. Stěžovatelka žádnou ústavně právní argumentaci nad rámec konstatování, že byla porušena její ústavně zaručená základní práva, nepředkládá.
8. Odpověď na stěžovatelčiny námitky lze shrnout tak, že daňové orgány identifikovaly dostatečně určitě typ podvodného řetězce a na základě řady objektivních okolností prokázaly, že stěžovatelka o podvodu na DPH věděla nebo přinejmenším vědět mohla (srov. rozsudek krajského soudu, body 56-72), aniž by ovšem přijala dostatečná rozumná opatření, jež by její účasti na podvodu zabránila. Ústavní soud zdůrazňuje, že mu nepřísluší hodnotit hodnocení důkazů (srov. např. již nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994). Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi identifikoval, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu či při aplikaci a interpretaci norem podústavního práva mají ústavně právní relevanci a odůvodňují zásah Ústavního soudu [srov. např. nález ze sp. zn. IV. ÚS 570/03 dne 30. 6. 2004). Žádného takového pochybení se však soudy a ani správní orgány v posuzovaném případě nedopustily.
9. Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozsudku považuje odůvodnění Nejvyššího správního soudu na rozdíl od stěžovatelky za logické a dostačující s tím, že na jeho právní závěry v podrobnostech odkazuje (např. k námitce nedostatečně odůvodněné odlišnosti nyní posuzovaného případu s předchozím případem stěžovatelky srov. body 65-67; obdobně též rozsudek krajského soudu, bod 70).
10. Lze tak uzavřít, že jak Nejvyšší správní soud, tak před ním i krajský soud, rozhodovaly nestranně a s námitkami stěžovatelky se řádně vypořádaly. Při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a posoudily ji v souladu s aplikovanými právními předpisy. Z obsahu a z charakteru v ústavní stížnosti uplatněných námitek je zřejmé, že stěžovatelka jimi brojí především právě proti samotnému a pro ni nepříznivému výsledku dosavadního průběhu řízení před správními soudy i správními orgány, přičemž ústavní stížnost pro ni představuje další z procesních prostředků, jak tento nepříznivý výsledek zvrátit v její prospěch, což ovšem s ohledem na neopodstatněnost jejích námitek není možné.
11. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu