Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. K., takto:
Návrh se odmítá.
Dne 26. 10. 2010 obdržel Ústavní soud podání navrhovatele, kterým napadá údajné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2010 č. j. 23 Cdo 164/2010-92. Výše označené usnesení Nejvyššího soudu ČR navrhovatel k podání nepřipojil.
V předmětném podání navrhovatel není zastoupen advokátem na základě speciální plné moci (§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž jeho podání nesplňuje ani obsahové, ani formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Navrhovateli je však z mnoha jeho předchozích návrhů a poskytnutých poučení o náležitostech ústavní stížnosti, kterých se mu v souvislosti s vadami těchto návrhů od Ústavního soudu v minulosti dostalo, nepochybně velmi dobře známa povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě speciální plné moci. O náležitostech návrhu a předpokladech pro jeho projednání byl Ústavním soudem opakovaně poučen (např. v řízení ve věci
sp. zn. III. ÚS 272/08
,
II. ÚS 1066/09
,
III. ÚS 1387/09
,
III. ÚS 1051/10
).
Ústavní soud již v usnesení ze dne 6. 10. 2010
sp. zn. III. ÚS 2822/10
konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti téhož navrhovatele není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o podmínkách a předpokladech řízení o ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli v každém jeho jednotlivém řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích řízeních u Ústavního soudu. Nelze totiž opomenout, že navrhovatel do doby rozhodování o předmětném návrhu podal k Ústavnímu soudu celkem 51 podání, které byly Ústavním z valné většiny odmítnuty pro vady návrhu, ačkoli navrhovateli zaslané informace byly objektivně způsobilé vysvětlit a doložit zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem.
Proto je formální setrvání na požadavku vždy nového, avšak obsahově shodného poučení postupem neefektivním.
Ústavní soud proto návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj