Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu I. M., takto:
Návrh se odmítá.
Dne 30. 11. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno elektronické podání navrhovatele s připojeným autorizovaným elektronickým podpisem, označené jako "ústavní stížnost proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti na nesprávný úřední postup; dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2009 sp. zn. 8 Co 531/2009".
Navrhovatel v tomto podání "z důvodu své finanční tísně žádá o přidělení advokáta", přičemž současně požaduje poskytnutí času k tomu, aby si ho zajistil sám.
Návrh směřující proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu navrhovatel údajně podává z procesní opatrnosti, neboť si není jistý tím, zda proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2009 sp. zn. 8 Co 531/2009 je dovolání přípustné.
Z obsahu podání se zjišťuje, že navrhovatel není spokojen jak s rozhodnutím napadeným tímto návrhem, tak i s rozsudkem soudu prvního stupně, přičemž oběma soudům vytýká, že jejich rozhodnutí údajně nejsou v souladu se zákony České republiky a jsou nepředvídatelná. Předmětem kritiky je i rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení.
Předmětný návrh nepochybně sepsal navrhovatel sám, neboť vykazuje celou řadu formálních i obsahových vad a nejasností, přičemž námitky zde uplatněné jsou pouze opsány a vytrženy z kontextu z konkrétních soudních rozhodnutí a poté nelogicky včleněny do textu tohoto podání. I když navrhovatel namítá údajné porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, postrádá jeho návrh v tomto směru relevantní ústavně právní argumentaci.
Z provedené lustrace návrhů doručených navrhovatelem Ústavnímu soudu se zjišťuje, že od ledna 2007 do doby doručení předmětného návrhu (jednalo se o celkem 69 podání), byla jejich valná většina pro vady návrhu odmítnuta, aniž by se Ústavní soud měl možnost jimi zabývat meritorně.
Vzhledem k tomu, že výzvy k odstranění vad návrhu a s tím spojené lhůty poskytované k jejich odstranění se míjí u navrhovatele účinkem (viz např. řízení ve věci
sp. zn. I. ÚS 494/07
,
II. ÚS 493/07
,
IV. ÚS 495/07
,
III. ÚS 710/07
), nevidí Ústavní soud důvod k tomu, aby za situace, v níž byl navrhovatel v předchozích řízeních u Ústavního soudu již mnohokrát upozorněn na povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě speciální plné moci, byl v tomto smyslu vždy znovu poučován v každém individuálním řízení. Jak je ostatně zřejmé z obsahu návrhu, navrhovatel je o této povinnosti být zastoupen advokátem velmi dobře informován z již dříve poskytnutých písemných poučení, kterých se mu dostalo od Ústavního soudu v předcházejících řízeních. Přesto tuto podmínku ani v tomto řízení nerespektuje.
Zasílání poučení a poskytování lhůty k odstranění vad podání je proto ve vztahu k navrhovateli i v tomto případě postupem formalistickým a neefektivním, a proto k němu nebylo přistoupeno.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj návrh, který trpí vadami a nedostatky, pro něž ho nelze meritorně projednat, odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2009
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj