Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Formánka, zastoupeného Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem, se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2024 č. j. 30 UL 15/2024-74, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 21. 8. 2024 se stěžovatel postupem podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), domáhal, aby Městský soud v Praze ("městský soud") určil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ("obvodní soud") ve věci sp. zn. 18 C 151/2024 (dříve sp. zn. 30 C 59/2021) lhůtu k provedení procesních úkonů, a to konkrétně k zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku za jím uplatněný vzájemný návrh ze dne 21. 1. 2021.
2. Městský soud napadeným rozhodnutím stěžovatelův návrh odmítl s odůvodněním, že obvodní soud není v prodlení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za tento návrh, neboť aktuální procesní stav řízení takový úkon vylučuje. Obvodní soud v době rozhodování městského soudu činil úkony směřující k odstranění vad stěžovatelova podání (vzájemného návrhu).
3. Stěžovatel s těmito závěry městského soudu nesouhlasí, navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na tvrzené porušení svých základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že nebyl proveden jakýkoli důkaz na podporu jeho tvrzení a důvodů pro postup podle § 174a zákona o soudech a soudcích, ačkoliv je stěžovatel v návrhu označil. Uvádí, že napadené rozhodnutí je neúčinné, neboť jeho písemné vyhotovení nepodepsala předsedkyně senátu. Vymezuje se rovněž vůči předchozím rozhodnutím vydaným ve věci sp. zn. 30 C 59/2021 vedené u obvodního soudu. Stěžovatel současně Ústavní soud žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
4. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky ochrany svých práv, resp. ústavní stížnost podal v souladu s poučením městského soudu, že proti napadenému rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek.
5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením jeho návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích.
7. Uvedené ustanovení představuje institut pro systémové řešení průtahů při soudcovském rozhodování. Ústavní soud se touto problematikou opakovaně zabýval, např. poukazuje na právní závěry uvedené v nálezu ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 60/04
. K obecným východiskům aplikace tohoto institutu srov. napadené usnesení, bod 8.
8. Ústavní soud připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není pokračováním sporného řízení, ani pokračováním trestního řízení či pokračováním řízení o přezkoumání správního rozhodnutí. Tímto návrhem je vyvoláno specifické řízení, jehož předmětem je pouze posouzení toho, zda v řízení před soudem nedochází k neodůvodněným průtahům. Toto řízení proto nemůže sloužit k vynucování procesních úkonů, které soud provést nechce, jelikož pro jejich učinění neshledává žádné důvody.
9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že městský soud při rozhodování nevybočil ze zákonného rámce a své rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tak nedošlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele. Závěr městského soudu, že obvodní soud není v prodlení s požadovanými úkony, je ústavně souladný. Stěžovatelův vzájemný návrh totiž obvodní soud považoval za vadný. Závěr městského soudu (srov. usnesení městského soudu, bod 9), že "nebudou-li totiž vady odstraněny, pak bude na místě vzájemný návrh navrhovatele odmítnout a v takovém případě není důvod navrhovatele vyzývat k zaplacení soudního poplatku", jak sám požaduje, považuje Ústavní soud za zcela přiléhavý a neshledává na něm cokoliv, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.
Řečeno zcela stručně, obvodní soud nebyl v prodlení s procesním úkonem, což vyloučilo možnost vyhovění stěžovatelem podanému návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích.
10. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
11. Jelikož Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti neprodleně, z důvodu procesní ekonomie již samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť by to bylo zjevně neúčelné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu