Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Studio D - akustika, s. r. o., sídlem U Sirkárny 467/2, České Budějovice, zastoupené Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem, sídlem U Sirkárny 467/2a, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. června 2018 č. j. 7 Co 746/2018-209, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ALK MAREK, s. r. o., sídlem Jablonského 409, Kardašova Řečice, a Jiřího Jiříka a Ing. Věry Jiříkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 28. 6. 2018 č. j. 7 Co 746/2018-209 v řízení o zdržení se zastínění pozemku změnil k odvolání vedlejší účastnice řízení obchodní společnosti ALK MAREK, s. r. o. (žalobkyně) usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 3. 2018 č. j. 2 C 235/2015-171, kterým bylo stěžovatelce (soudem ustanovené znalkyni) přiznáno znalečné v celkové výši 41 059,60 Kč, tak, že stěžovatelce za podaný znalecký posudek přiznal znalečné v celkové částce 13 613,23 Kč. Krajský soud konstatoval, že stěžovatelkou vyúčtovaná odměna za podaný znalecký posudek (vliv řady tújí na oslunění a osvětlení rodinného domu) ve výši 43 362 Kč je nepřiměřená obdobným odborným vyjádřením a světlotechnickým studiím podaným v období posledních tří let [viz § 25 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 37/1967 Sb.")].
Srovnáním s náklady na jiná obdobná odborná vyjádření dospěl krajský soud k závěru, že obvyklá odměna se pohybuje kolem 5 000 Kč za studii, nicméně přihlédl k rozsahu a podrobnému zpracování posudku a usoudil, že přiměřená době trvání a rozsahu znaleckého úkonu je částka 10 000 Kč. Kromě toho stěžovatelce přiznal rovněž náhradu cestovních výdajů podle § 28 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 37/1967 Sb.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Rozhodnutí krajského soudu považuje za překvapivé, neboť krajský soud svůj závěr o nepřiměřenosti odměny učinil, aniž by dal stěžovatelce prostor k vyjádření. Poukazuje přitom na to, že snížení původně přiznané částky téměř na čtvrtinu není možné považovat za zanedbatelné. Zpochybňuje rovněž porovnání s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými provedené krajským soudem. Stěžovatelka dále namítá absenci racionálního odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na tomto místě vysvětluje, že oproti sdělení jiných znalců, z nichž krajský soud čerpal informace pro stanovení obvyklé odměny, byl rozsah i náročnost znaleckého posudku vypracovaného stěžovatelkou daleko větší.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání [viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2013 sp. zn. II. ÚS 3367/12 (N 11/68 SbNU 169); rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz] a je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vzhledem k tomu, že proti napadenému rozhodnutí krajského soudu není přípustné dovolání [§ 238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů] ani jiný opravný prostředek, lze mít za splněnou i podmínku vyčerpání všech opravných prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou.
5. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen Ústava")] a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. V souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému rozhodnutí, je pak Ústavní soud povinen zjistit, zda byly dodrženy ústavní meze vyplývající z hlavy páté Listiny, resp. zda v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich.
Vedle absence řádného odůvodnění je z ústavního hlediska rovněž nepřípustná svévole (libovůle) při rozhodování, tj. situace, kdy je shledán extrémní rozpor mezi právními závěry a vykonanými skutkovými zjištěními, kdy není respektována kogentní norma, kdy výklad a použití právních předpisů neodpovídá uznávaným standardům výkladu, resp. všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů, či je-li rozhodnutí založeno na právním výkladu, který je v extrémním rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [z rozsáhlé judikatury srov. kupř.
nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 351/04
(N 178/35 SbNU 375) a ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
6. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu o nepřiměřenosti jí vyúčtovaného znalečného. Porušení svého práva na soudní ochranu spatřuje především v tom, že napadené rozhodnutí krajského soudu trpí deficitem řádného (tj. srozumitelného a logického) odůvodnění. Lze přitom samozřejmě souhlasit s tím, že i odůvodnění rozhodnutí o znalečném musí vyhovovat obdobným požadavkům na kvalitu, která je vyžadována u rozhodnutí ve věci samé. Na tomto místě je nicméně nutné připomenout, že při rozhodování o znalečném se [v případě zde použitého § 25 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 37/1967 Sb.] uplatňuje správní uvážení [viz usnesení ze dne 22. 10. 2003 sp. zn. I. ÚS 360/03
(U 22/31 SbNU 339)]. Ústavní soud je tak s ohledem na svoji úlohu oprávněn toliko k posouzení, jak již bylo uvedeno výše, zda rozhodující soud zachoval záruky práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. zda měl k dispozici a vzal v úvahu všechny relevantní podklady, zda své rozhodnutí odůvodnil a zda si nepočínal svévolně. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že krajský soud při přezkumu rozhodnutí okresního soudu k vyjádření stěžovatelky přihlédl a aplikoval relevantní právní úpravu (příslušná ustanovení vyhlášky č. 37/1967 Sb.).
7. Ústavní soud má rovněž za to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů přistoupil ke snížení původně přiznaného znalečného (nepřiměřenost hodin vykázaných stěžovatelkou za zpracování posudku, porovnání s jinými odbornými úkony ve stejném oboru). Na straně druhé a ve prospěch stěžovatelky krajský soud přihlédl k většímu rozsahu znaleckého posudku a jeho podrobnému zpracování. V posuzované věci tak Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska požadavků na kvalitu odůvodnění napadené rozhodnutí krajského soudu obstojí. Závěry zde uvedené vycházejí ze zákonných kritérií [§ 25 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 37/1967 Sb.] a reflektují konkrétní zvláštnosti zpracování posudku stěžovatelkou.
8. Ústavní soud konečně nesdílí námitku překvapivosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud rozhodoval k odvolání vedlejší účastnice řízení, která v něm námitku nepřiměřenosti rozsahu vyúčtovaných hodin uplatnila. K podanému odvolání měla stěžovatelka možnost se vyjádřit, což také učinila. Z tohoto pohledu nelze považovat rozhodnutí krajského soudu ve světle judikatury Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. I. ÚS 299/09
(N 142/62 SbNU 203)] za překvapivé.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2018
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu