Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti L. P., zastoupené Mgr. Evou Foltýnovou, advokátkou, se sídlem Školská 694/32, Praha 1, proti výrokům II, III a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. 55 Co 175/2024-356, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. T., nezletilých V. T. a nezletilé E. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud svěřil nezletilé (nyní ve věku cca 7 let a 3 roky) do střídavé péče rodičů, upravil prázdninový režim péče rodičů o nezletilé, uložil otci platit výživné s účinností od 25. 5. 2023 na nezletilého V. ve výši 8 000 Kč měsíčně a na nezletilou E. ve výši 10 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2024 na nezletilého V. ve výši 11 000 Kč měsíčně a na nezletilou E. ve výši 9 000 Kč měsíčně, uložil stěžovatelce platit výživné s účinností od 25. 5. 2023 na nezletilého V. ve výši 1 500 Kč měsíčně a na nezletilou E.
ve výši 1 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2024 na nezletilého V. ve výši 1 700 Kč měsíčně a na nezletilou E. ve výši 1 300 Kč měsíčně, uložil rodičům zaplatit nedoplatky na výživném a otci uložil povinnost platit školkovné za nezletilého V. ve výši stanovené školním zařízením. Rozhodnutí o péči odůvodnil obvodní soud tím, že nezletilí mají s oběma rodiči pěkný vztah a na střídavé péči o nezletilé se rodiče dohodli. Při určování výživného obvodní soud vyšel z příjmů stěžovatelky ve výši 23 000 Kč měsíčně, příjmů otce ve výši 73 000 Kč měsíčně, jeho úspor ve výši přes 3 000 000 Kč a jeho celkově zvýšené životní úrovně.
Dále zohlednil, že rodiče o nezletilé střídavě pečují a otec pokrývá většinu dražších výdajů nezletilých, zejména školkovné pro nezletilého V.
2. K odvolání obou rodičů městský soud rozsudek obvodního soudu změnil tak, že uložil otci platit výživné s účinností do 31. 8. 2024 na nezletilého V. ve výši 7 200 Kč měsíčně a na nezletilou E. ve výši 9 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2024 na nezletilého V. ve výši 22 800 Kč měsíčně a na nezletilou E. ve výši 7 500 Kč měsíčně, stěžovatelce uložil platit výživné s účinností do 31. 8. 2024 na nezletilého V. ve výši 1 900 Kč měsíčně a na nezletilou E. ve výši 1 000 Kč měsíčně a s účinností od 1.
9. 2024 na nezletilého V. ve výši 5 050 Kč měsíčně a na nezletilou E. ve výši 1 330 Kč měsíčně a změnil povinnosti rodičů zaplatit nedoplatky na výživném. Ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil. S úpravou péče obvodním soudem se ztotožnil. Jinak vyhodnotil otázku výživného. Oproti obvodnímu soudu vyšel z příjmů stěžovatelky ve výši 26 558 Kč a příjmů otce ve výši 150 000 Kč měsíčně. Částku výživného vypočetl jako 12 a 10 % z příjmů rodičů sníženou o podíl jejich péče o nezletilé a navýšenou o náklady na školné.
3. Stěžovatelka podává proti shora označeným výrokům rozsudku městského soudu ústavní stížnost pro porušení jejích základních práv podle čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení. Nesouhlasí s výší stanoveného výživného. Obecné soudy nedostatečně zjišťovaly otcovy majetkové poměry. Otec je v několika společnostech společníkem, statutárním orgánem či tichým společníkem. Ve společnostech má uložený svůj další majetek, který činí přes 10 000 000 Kč. Jeho životní úroveň je nadstandardní, užívá luxusní apartmán v Rakousku, drahé automobily a půjčuje milionové částky jiným subjektům. Nezletilí mají právo sdílet vysokou životní úroveň otce nejenom v době jeho péče, ale též v době péče stěžovatelky.
Tak tomu v důsledku rozhodnutí městského soudu není, což povede k tomu, že nezletilí budou mít otce raději, neboť jim bude kupovat dražší věci. Městský soud nezjišťoval majetkové poměry partnerky otce, výživné otci stanovil o 1/4 nižší, než jaké stanoví doporučující tabulky ministerstva, uložil stěžovatelce platit část školného, ačkoliv se stěžovatelka na škole s placeným školným s otcem nedohodla a nepřípustně upřednostnil nezletilého V. před nezletilou E., neboť neuložil otci platit na nezletilou školkovné, zatímco pro nezletilého otec školkovné hradil.
Městský soud dále nedoručil stěžovatelce k vyjádření podání otce. Stěžovatelka si musela prodloužit rodičovskou dovolenou pro případ, že by nezletilá E. nenastoupila do mateřské školky. V době, kdy o nezletilé nepečuje, pracuje.
5. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li protiústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
6. Stěžovatelce lze přisvědčit, že městský soud mohl provést dokazování ke zjištění výsledků hospodaření společností, ve kterých je otec společníkem. Nešlo by přitom o náročný zúčtovací úkon, jak se městský soud domnívá. K ověření stavu společností by mu stačily údaje dostupné z obchodního rejstříku. Nicméně se stěžovatelkou již nelze souhlasit v tom, že zjišťování majetkových poměrů otce bylo natolik nedostatečné, že by překračovalo meze ústavnosti. Městský soud totiž velmi vysokou životní úroveň otce dostatečně zjistil z jiných důkazů a náležitě ji zohlednil (bod 14 rozsudku městského soudu). S ohledem na již zjištěnou skutečnost, že majetkové poměry otce jsou vysoce nadstandardní, nebylo nutné přihlížet i k příjmům jeho partnerky (str. 10 rozsudku obvodního soudu).
7. Výživné stanovené městským soudem oběma rodičům odpovídá rozdílným majetkovým poměrům rodičů a odůvodněným potřebám nezletilých, kteří jsou relativně nízkého věku, jakož i tomu, že oba rodiče plní svou vyživovací povinnost i v rámci své osobní péče o nezletilé. Přihlédnout je třeba též k tomu, že otec hradí nezletilým potřeby i nad rámec své vyživovací povinnosti a stěžovatelce nebrání, aby jím poskytované výhody (např. placení mimoškolních aktivit) užívali nezletilí i v době její péče (str. 9 rozsudku obvodního soudu, bod 5 rozsudku městského soudu). Nic proto nenasvědčuje tomu, že by životní úroveň nezletilých měla v době péče stěžovatelky výrazněji klesnout oproti té, kterou mají v době péče otce.
8. Pokud stěžovatelka nesouhlasí s tím, aby nezletilý navštěvoval školu s placeným školným, může podat návrh soudu, aby určil, v jakém školském zařízení bude nezletilý plnit školní docházku (§ 877 občanského zákoníku). Stěžovatelka navíc musí platit pouze relativně malou část školného (3 450 Kč z celkových 17 250 Kč). Rozhodnutí městského soudu v tomto směru není neústavní. Otec v odvolání vyjádřil ochotu hradit školné v plném rozsahu, což mu lze doporučit, pokud mu na soukromém vzdělávání syna záleží a chtěl by touto cestou předejít případnému návrhu matky na změnu školského zařízení. Protože v době rozhodování městského soudu nebyla nezletilá zapsána do žádné školky, nemohl městský soud uložit rodičům platit náklady na školku. Je však zřejmé, že po vzniku těchto nákladů je mají rodiče hradit společně, v podobném poměru, v jakém se podílejí na výživném, nejsou-li dány u tohoto výdaje specifické okolnosti odůvodňující jiný poměr.
9. K námitce stěžovatelky, že jí městský soud nedoručil vyjádření otce, lze uvést, že povinnost soudů doručovat vyjádření ostatním účastníkům řízení není absolutní, soud má jistou, byť omezenou, míru uvážení, zda je hospodárné zaslat doručené vyjádření na vědomí a k případné replice (usnesení sp. zn. IV. ÚS 3491/17
). V dané věci stěžovatelka netvrdí konkrétní skutečnosti, na které v důsledku nezaslání vyjádření městským soudem nemohla reagovat. I tato její námitka je proto neopodstatněná.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal, že by městský soud svým rozhodnutím porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu