Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) A. M. P. a 2) A. M. G., zastoupených JUDr. Michaelou Střížovou, advokátkou se sídlem Široká 36/5, Praha 1, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2015, č.j. 33 Nc 37/2013-576, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015, č.j. 58 Co 305/2015-734, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015, č.j. 58 Co 305/2015-734, bylo o odvolání stěžovatele (otce) rozhodnuto tak, že usnesení soudu prvního stupně bylo v napadeném výroku o přenesení příslušnosti potvrzeno.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že místní příslušnost obecného soudu nezletilého určená podle okolností, které tu byly v době zahájení řízení, trvá po celou dobu řízení. Změna okolností daná změnou bydliště dítěte, může být podle stěžovatelů důvodem k přenesení příslušnosti na jiný soud jen tehdy, je-li to v zájmu nezletilého dítěte, což však v tomto případě splněno není.
V zájmu nezletilé stěžovatelky je dle ústavní stížnosti co nejrychlejší rozhodování, tedy to, aby ve věci rozhodl soud, který je již se spisem řádně obeznámen. Řízení ve věci úpravy poměrů nezletilé stěžovatelky bylo u Obvodního soudu pro Prahu 1 zahájeno téměř před dvěma lety a podle stěžovatelů by tak měl o poměrech stěžovatelky rozhodnout s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době Obvodní soud pro Prahu 1. Stěžovatelé uzavírají, že přenesením příslušnosti došlo ke svévolnému zásahu do práva na zákonného soudce a k porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.
Ústavněprávní judikaturou bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda je interpretace použitého práva ústavně konformní. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (blíže viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 621/15 ze dne 26. 3. 2015 a mnohá další, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení stěžovatelů, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a maje na zřeteli výše uvedené zásady ústavněprávního přezkumu, dospěl k závěru, že k pochybením, která by byla v tomto směru relevantní, v projednávané věci nedošlo. Ústavní stížnost posoudil jako návrh zjevně neopodstatněný - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2015, č.j. 33 Nc 37/2013-576, vyplývá, že nezletilá má v současné době své bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3, když toto bylo určeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 3. 2015, č.j. 33 Nc 37/2013-477, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 3. 2015, č.j. 33 Nc 37/2013-482.
Obvodní soud pro Prahu 1 dospěl v ústavní stížností napadeném usnesení k závěru, že podmínky pro přenesení příslušnosti jsou dány vzhledem k tomu, že faktické bydliště nezletilé je na adrese Praha 3 a je splněna také především ta podmínka, že přenesení příslušnosti je v zájmu nezletilé, neboť se svojí matkou v obvodu Prahy 3 již více než rok fakticky bydlí, chodí zde do mateřské školy, je zde registrována u dětské lékařky a soustřeďují se zde i další podstatné záležitosti ohledně nezletilé (např. opatrovník). S ohledem na to, že v řízení o úpravě poměrů nezletilé bude třeba provádět ještě další dokazování, je podle soudu vhodné a v zájmu nezletilé, bude-li o jejích poměrech rozhodovat soud, který k ní má nejblíže.
S těmito závěry a odůvodněním se zcela ztotožnil také Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 24. 8. 2015, č.j. 58 Co 305/2015-734, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Doplnil, že v řízení o úpravě poměrů k nezletilé byl již vypracován znalecký posudek vyžádaný soudem prvního stupně, přičemž stěžovatel (otec) v podání doručeném prvostupňovému soudu dne 10. 8. 2015 uvedl, že bude požadovat revizní znalecký posudek. Stěžovatel tedy na jednu stranu namítá, že o poměrech nezletilé by měl bezprostředně rozhodnout původní soud, zároveň však uvádí, že sám bude požadovat revizní znalecký posudek a popírá tak, že by Obvodní soud pro Prahu 1 mohl o poměrech nezletilé v blízké době rozhodnout.
Odvolací soud tak uzavřel, že se změnily okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, když byla jako místo bydliště nezletilé rozsudkem soudu prvního stupně určena Praha 3, což je důvod pro přenesení příslušnosti, přičemž je i v zájmu nezletilé, aby ve věci rozhodl soud, v jehož obvodu má nezletilá momentálně bydliště, tedy Obvodní soud pro Prahu 3.
Ve vztahu k námitkám obsaženým v ústavní stížnosti stran přenesení místní příslušnosti ve věci péče o nezletilou, má Ústavní soud za to, že soudy se s okolnostmi podstatnými pro posouzení věci vypořádaly pečlivě a adekvátně vymezily nezbytnou podmínku v podobě zájmu nezletilé, což je ostatně patrné z výše uvedené stručné rekapitulace (k obdobné problematice podobně viz také např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1210/14 ze dne 15. 5. 2014).
Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se soudy danou věcí řádně zabývaly, příslušné právní normy interpretovaly a aplikovaly ústavně konformním způsobem, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily, a svá rozhodnutí také srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily.
Stěžovatelé očekávají, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu, přezkumu. Takováto role mu však, jak již bylo výše naznačeno, nepřísluší. Pro posouzení ústavní stížnosti je rozhodné to, že kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovateli namítaných práv, Ústavní soud nezjistil.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. ledna 2016
Jan Filip v. r. předseda III. senátu Ústavního soudu