Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2023, č. j. 6 As 48/2023-52, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2023, č. j. 31 A 97/2022-30, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal deklaratorní zásahovou žalobu proti Nejvyššímu správnímu soudu. Touto žalobou se domáhal vyslovení nezákonnosti postupu tohoto soudu, který v rámci vyhlášení rozsudku zveřejnil na své úřední desce a elektronické úřední desce rozsudek ve stěžovatelově věci včetně jeho adresy trvalého pobytu.
2. Krajský soud stěžovatelovu žalobu odmítl a Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost zamítl. Soudy dospěly k závěru, že stěžovatelem zpochybňovaný postup není přezkoumatelný ve správním soudnictví, protože Nejvyšší správní soud nepůsobí při vyhlašování svých rozsudků jako správní orgán, ale jako orgán soudní moci.
3. Stěžovatel považuje rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu za protiústavní, a proto proti nim podává ústavní stížnost.
4. Obecné soudy podle stěžovatele porušily jeho právo na ochranu soukromí a osobních údajů, na řádné soudní řízení a na to, aby byla státní moc vykonávána jen zákonnými způsoby a v zákonem stanovených případech a mezích. Tento závěr opírá o následující argumenty:
* Nejvyšší správní soud se dopouští masivního, zbytečného a neoprávněného zveřejňování osobních údajů. Na elektronické úřední desce, která je dostupná na jeho internetových stránkách totiž uveřejňuje rozsudky obsahující nejen skutkové okolnosti případu, ale i jména, příjmení a bydliště fyzických osob, které podaly kasační stížnost. K tomuto postupu přitom došlo i v případě stěžovatele. Rozsudky s jeho osobními údaji navíc Nejvyšší správní soud zveřejňuje opakovaně, což intenzitu jeho zásahu ještě zvyšuje. * Vyvěšení rozsudku na internetu se souhlasem či na pokyn soudce je v rozporu s jeho zákonnou povinností mlčenlivosti, a to se všemi kárnými a trestněprávními důsledky. * Zákon neumožňuje, aby byl rozsudek vyhlášen vyvěšením na internetu namísto jeho vyhlášení v jednací síni po vyrozumění účastníků řízení a s možností se jej účastnit.
5. Stěžovatel navrhuje, aby soudkyně zpravodajka předložila věc plénu a to posoudilo, zda si vyhradí rozhodnutí ve věci [§ 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu]. Zodpovězení otázky, zda je vyvěšování rozsudků Nejvyššího správního soudu bez jakékoliv anonymizace protiústavní, se totiž týká většího počtu osob a nemělo by být kvůli své závažnosti posuzováno "pouze" tříčlenným senátem Ústavního soudu.
6. To jediné, proti čemu stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí, je to, jakým způsobem Nejvyšší správní soud postupuje při vyhlašování svých rozsudků a jaké údaje při něm zveřejňuje. Tato argumentace však nijak nezohledňuje závěry napadených rozhodnutí a zcela míjí podstatu toho, proč soudy stěžovateli nevyhověly.
7. Napadená rozhodnutí se totiž neopírají o to, že by byl postup Nejvyššího správního soudu při vyhlašování rozsudků správný. Tato rozhodnutí se zakládají pouze na závěru, že stěžovatelem zpochybňovaný postup není přezkoumatelný ve správním soudnictví, protože Nejvyšší správní soud podle nich nepůsobí při vyhlašování svých rozsudků jako správní orgán, ale jako orgán soudní moci (viz zejména body 4 a 31 až 44 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a body 19 až 24 rozhodnutí krajského soudu).
8. Jediným způsobem, jak by mohl stěžovatel právní závěry napadených rozhodnutí v tomto řízení zpochybnit - a potenciálně dosáhnout vyslovení nezákonnosti postupu Nejvyššího správního soudu - je tedy předložit přesvědčivé důvody, podle nichž tento soud postupoval při vyhlašování rozsudku jako správní orgán.
9. Této otázce se však stěžovatel ve své ústavní stížnosti ani jejích doplněních nijak nevěnuje. Veškeré jeho námitky směřují pouze proti tomu, jakým způsobem Nejvyšší správní soud postupuje při vyhlašování svých rozsudků a jaké údaje při něm zveřejňuje - nikoli proti závěrům napadených rozhodnutí.
10. Protože stěžovatel nepředložil v ústavní stížnosti ani jejích doplněních jediný argument, který by mohl závěry napadených relevantně zpochybnit, Ústavní soud jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
11. Ústavní soud dodává, že třetí senát Ústavního soudu neshledal důvod pro to, aby ústavní stížnost předložil k rozhodnutí plénu Ústavního soudu, jak navrhl stěžovatel.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu