Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele C. T., zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, sídlem náměstí Míru 142/88, Svitavy, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 8. 2024 č. j. 19 Co 113/2024-226 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 2. 2024 č. j. 0 P 188/2023-596, 3 P a Nc 69/2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a a) L. K. a b) nezl. A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Předmětem řízení u obecných soudů byla změna úpravy výše výživného na nezletilého vedlejšího účastníka b), syna stěžovatele a vedlejší účastnice a). K návrhu vedlejší účastnice a) na zvýšení výživného Okresní soud v Trutnově ("okresní soud") rozsudkem ze dne 15. 2. 2024, zvýšil stěžovateli povinnost přispívat na jeho výživu s účinností od 1. 8. 2023 z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 7 000 Kč měsíčně k rukám vedlejší účastnice a) (výrok I), stěžovateli stanovil povinnost zaplatit dlužné výživné od 1. 8. 2023 do 31. 1. 2024 ve splátkách (výrok II), čímž změnil svůj předchozí rozsudek (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové ("krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to zvláště právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Namítá, že odůvodnění rozsudků obecných soudů je v otázce zvýšení výživného nedostatečné. Soudy při jeho určení vycházely z částky 2 153 635,34 Kč, která v roce 2023 přišla na podnikatelský účet stěžovatele. V jeho daňovém přiznání k dani z příjmů za stejný rok však figurovala částka 1 323 936 Kč jako jediný příjem (při uplatněných výdajích ve výši 1 159 146 Kč). Stěžovatel vysvětlil, že peníze na podnikatelském účtu mohly představovat částku, kterou předtím z účtu v hotovosti vybral a následně na účet zase vložil. Přes toto vysvětlení, kterému soudy bez dalšího zdůvodnění neuvěřily, vycházely z toho, že se jedná o souhrn stěžovatelových příjmů z podnikání a z finanční výpomoci od bratra. Po odečtení stěžovatelem uplatněných výdajů spojených s podnikáním a po započtení platby daně z příjmu a pojistného na sociální a zdravotní pojištění dospěly k závěru, že stěžovatel disponuje měsíčně částkou nejméně 60 000 Kč. Z ní pak stanovily výživné. S takovým zhodnocením majetkové situace stěžovatel nesouhlasí. Tvrdí, že provozuje pouze malou prodejnu kebabu, kde nemá žádné stálé zaměstnance.
5. Připomíná, že vozidlo Audi Q8, které si koupil v roce 2021, si pořídil na úvěr, který dosud nesplatil. Tato skutečnost proto nemůže mít vliv na výši jeho vyživovací povinnosti. Vozidlo přitom stěžovatel potřebuje pro podnikání i k cestám za rodinou do Turecka. Stěžovatel má ještě další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Soudy měly správně vycházet z potenciálního příjmu, kterého je stěžovatel v dané lokalitě a čase s ohledem na vzdělání a situaci na trhu schopen dosahovat. ¨
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným rozhodnutím je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
7. Ústavní soud dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje ve věcech týkajících se stanovení výše výživného pouze v případech skutečně extrémních, neboť je právě na obecných soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci.
Vztáhnou-li pak obecné soudy své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytnou-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjdou z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné jejich postup hodnotit jako protiústavní.
8. Ústavní soud obecně ve vztahu k určení výše výživného ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů [viz § 913 či § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník]. Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přitom přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, resp. životní úroveň [srov. nález ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 511/05
(N 61/40 SbNU 593)]. Při rozhodování o určení výživného je pak soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného a z moci úřední objasnit skutkový stav (shromáždit důkazy podle § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
9. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a dokazování dále doplnil. Své závěry věcně a podrobně odůvodnil, zejména co se týká opodstatněných potřeb nezletilého a příjmů a majetkových poměrů obou rodičů. Obecné soudy zohlednily skutečnost, že na podnikatelý účet stěžovatele přišla v roce 2023 v souhrnu částka, která značně převyšuje částku, kterou jako příjem stěžovatel uvedl v daňovém přiznání. Tvrzení stěžovatele, že se může jednat o opakované vklady a výběry v hotovosti, se nejeví jako dostatečné vysvětlení ani Ústavnímu soudu.
Vzhledem k pravidlu, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, soudy zcela správně za příjem považovaly i příspěvky od bratra z Turecka a přihlížely i k pořízení nákladného vozidla. Své úvahy o reálných majetkových poměrech stěžovatele obecné soudy rozvedly, přičemž zohlednily, že stěžovatel má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Přihlédly rovněž k tomu, že stěžovatel se s vedlejším účastníkem b) téměř nestýká, od poslední úpravy výživného uplynulo 8 let.
Ústavní soud v jejich závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah.
11. Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu