Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky AVANGARD-C, s. r. o., v likvidaci, sídlem Křenová 438/7, Praha 6, zastoupené Mgr. Antonínem Strouhalem, advokátem, se sídlem Dvořákova 635/4, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. října 2024, č. j. 10 Afs 168/2024-35, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2024, č. j. 18 Af 4/2024-30, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 5. února 2024, č. j. 4266/24/5300-22443-712892, a rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 22. května 2018, č. j. 3727292/18/2006-51523-110545, č. j. 3727562/18/2006-51523-110545, č. j. 3727853/18/2006-51523-110545 a č. j. 3728028/18/2006-51523-110545, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen "správce daně") doměřil dodatečnými platebními výměry stěžovatelce daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2016 a leden až březen 2017 ve výši 2 517 599 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 503 519 Kč. Učinil tak proto, že stěžovatelka neprokázala oprávněnost nároku na odpočet daně, který uplatnila ze zdanitelných plnění přijatých od společností DOMICA soleil, s. r. o., a ATELIÉR KOLAŘÍK, s. r. o. Daň doměřil dokazováním mimo daňovou kontrolu, neboť tu mu stěžovatelka zahájit znemožnila.
2. Odvolací finanční ředitelství dodatečné platební výměry potvrdilo. Zdůraznilo, že správce daně stěžovatelku vyzval, aby se dostavila za účelem zahájení daňové kontroly a předložila daňové doklady. Jednatel stěžovatelky v reakci na výzvu uvedl, že je v zahraničí a odkázal na svého právního zástupce. Po vydání formální výzvy k umožnění zahájení daňové kontroly zástupce stěžovatelky navrhl termín jejího zahájení dne 15. 1. 2018. V daný den se však jednatel ani zástupce ke správci daně nedostavili. Správce daně posléze opakovaně zástupce stěžovatelky kontaktoval telefonicky, ale bezúspěšně. Stěžovatelka mu tedy znemožnila daňovou kontrolu zahájit. Protože měl ale správce daně dostatek důkazů, mohl doměřit daň dokazováním i mimo daňovou kontrolu. Vzhledem k tomu, že mu vznikly pochybnosti o deklarovaných plněních, bylo na stěžovatelce, aby předložila daňové doklady k prokázání podmínek pro vznik nároku na odpočet daně. To však neučinila a správce daně ji proto oprávněně daň doměřil.
3. Žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství městský soud zamítl. Postup správce daně vůči stěžovatelce při snaze zahájit daňovou kontrolu shledal jako nadprůměrně vstřícný. Nejenže správce daně nemusel stěžovatelce zasílat akceptaci jí navrženého termínu zahájení daňové kontroly, tento termín nemusel akceptovat vůbec, neboť byl navržen mimo výzvou vymezené období. Daňové orgány stěžovatelce umožnily vyjádřit se k věci a navrhnout důkazy, a to nejpozději v odvolacím řízení. Této možnosti stěžovatelka nevyužila, což vedlo k tomu, že neprokázala svůj nárok na odpočet daně. Právě to bylo důvodem doměření daně, nikoliv její možná účast na daňovém podvodu.
4. Stěžovatelka se následně bránila proti rozsudku městského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud zamítl. Ztotožnil se s posouzením věci městským soudem, na jehož argumenty stěžovatelka ani nijak nereagovala.
5. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
6. Nesouhlasí se závěrem správce daně, že byla vědomým účastníkem daňového podvodu. Tento závěr není podložen žádným relevantním důkazem, namísto toho se opírá o ničím nepodložené domněnky o virtuálním sídle stěžovatelky, které není legislativně nijak ukotveno a nemůže být proto kladeno k tíži stěžovatelky, a o absenci provozovny a technického a personálního vybavení stěžovatelky, jejichž existenci zákon nevyžaduje. Ani správcem daně tvrzené pochybnosti o tom, že jí deklarované transakce stěžovatelka skutečně realizovala, nejsou ničím podložené. Naopak skutečností je, že stěžovatelka transakce uskutečnila.
7. Daňové orgány a správní soudy dále nesprávně vyhodnotily, že stěžovatelka znemožnila správci daně provést daňovou kontrolu. Správce daně nedal stěžovatelce najevo, že akceptoval jí navrhovaný termín zahájení kontroly, nenařídil ani jednání. Tímto postupem znemožnil stěžovatelce se k věci vyjádřit a navrhnout důkazy. Svá rozhodnutí a sdělení protiprávně nedoručoval právnímu zástupci stěžovatelky.
8. Stejně jako v řízení o kasační stížnosti, i v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka opakuje námitky, které již vznesla před daňovými orgány či správními soudy, aniž by jakkoliv s jejich argumentací polemizovala. Tímto stěžovatelka nedbá kompetencí Ústavního soudu, neboť ten není "čtvrtou" instancí soudního přezkumu, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhne pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami nejsou zatížena rozhodnutí, která srozumitelně a logicky reagují na stěžovatelčiny námitky, to navíc za situace, kdy jim stěžovatelka nijak neoponuje.
9. K námitkám stěžovatelky lze proto ve stručnosti odkázat na rozhodnutí daňových orgánů a správních soudů. Podle srozumitelně formulovaných odůvodnění nebyla důvodem doměření daně stěžovatelce její účast na daňovém podvodu, ale skutečnost, že neprokázala oprávněnost nároku na odpočet daně, tj. nesplnila svou povinnost předložit daňové doklady ke zdanitelným plněním přijatých od společností DOMICA soleil, s. r. o., a ATELIÉR KOLAŘÍK, s. r. o (bod 52 rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, body 40 a 41 rozsudku městského soudu, bod 17 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Tato povinnost tížila stěžovatelku, správce daně naopak neměl povinnost prokazovat neuskutečnění transakcí (bod 18 rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, bod 39 rozsudku městského soudu). Daňovou kontrolu správce daně neprovedl, neboť mu to stěžovatelka znemožnila. Stěžovatelka sama přislíbila účast na jí vybraném termínu zahájení kontroly, ale bez omluvy se v tento termín nedostavila. Správní orgán nejenže nemusel jí vybraný termín akceptovat, jelikož jej stěžovatelka stanovila mimo výzvou vymezené období, nemusel stěžovatelku ani vyrozumívat o tom, že s tímto termínem souhlasí (body 32 a 34 rozsudku městského soudu, bod 19 rozsudku Nejvyššího správního soudu). I přes neprovedení daňové kontroly měla stěžovatelka možnost vyjadřovat se k věci a navrhovat důkazy. Pochybení v doručování bylo zhojeno v odvolacím řízení (body 45 a 47 rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, bod 37 rozsudku městského soudu, bod 18 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
10. S ohledem na uvedené neshledal Ústavní soud porušení základních práv či svobod stěžovatelky a její ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu