Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky MHSV, s. r. o., se sídlem Ježkova 1054/10, Praha 3, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2024 č. j. 21 Cdo 2176/2023-391 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2023 č. j. 30 Co 28, 30/2023-360, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Martina Macoly, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastník řízení se žalobou vůči stěžovatelce domáhal uložení povinnosti vydání věcí, technologického zařízení betonárny, specifikovaných v jeho žalobním návrhu.
2. Městský soud v Praze ("městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ("obvodní soud") ze dne 13. 10. 2022 č. j. 7 C 371/2021-271, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 10. 2022 č. j. 7 C 371/2021-281, jímž tento soud vyhověl žalobě vedlejšího účastníka řízení a uložil stěžovatelce povinnost vydat mu technologické zařízení betonárny do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
3. Městský soud ve shodě s obvodním soudem uzavřel, že vedlejší účastník řízení se stal vlastníkem betonárny na základě veřejné dobrovolné dražby. Potvrdil, že předmětem dražby byl celý areál včetně stavby betonárny. Otázku, zda lze požadovat vydání jen technologické části betonárny, posoudil městský soud tak, že stavba betonárny není jako celek samostatnou věcí v právním smyslu, jedná se o věc složenou z jednotlivých svou povahou různých věcí, které si ponechávají svou právní samostatnost. Vedlejší účastník řízení se tak mohl domáhat vydání takové movité věci.
4. Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
5. Stěžovatelka s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
6. Stěžovatelka namítá, že soudy neprovedly důkaz (smlouvu o dílo a předávací protokol) prokazující její vlastnictví technologie betonárny. Rozporuje existenci vlastnického práva vedlejšího účastníka řízení k betonárně. Napadá rovněž závěr soudů, že technologické zařízení betonárny, jehož vydání se vedlejší účastník řízení domáhal, představuje samostatnou věc. Obdobně jako v řízení před obecnými soudy namítá, že technologické zařízení je součástí věci (betonárny).
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je proto v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze v případě vad, které mají za následek porušení ústavnosti (srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
). Takové vady Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
10. Stěžovatelčina argumentace představuje především pokračující polemiku s řešením otázek podústavního práva týkajících se vydání věci (technologického zařízení betonárny), jakož i polemiku se skutkovými zjištěními obecných soudů, k jejichž přehodnocování není Ústavní soud povolán. Ústavní soud má za to, že soudy ve stěžovatelčině věci dostatečně vysvětlily, proč vyhověly žalobě vedlejšího účastníka řízení, resp. vyložily, proč nepřisvědčily stěžovatelčiným námitkám, které v identické podobě předkládá i v ústavní stížnosti. Nejvyšší soud aproboval závěry obvodního i městského soudu (srov. rozsudek městského soudu, bod 19 a zde formulovaný závěr, že vedlejší účastník řízení je vlastníkem stavby betonárny, a to její stavební i technologické části), neboť považoval za zřejmé, "že betonárna byla jako předmět dražby vydražena, stejně jako bylo zřejmé, že žalobce je vydražitelem" (srov. usnesení Nejvyššího soudu, bod 14). K úvahám, že se vedlejší účastník mohl domáhat vydání technologického zařízení betonárny srov. napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu (bod 21). Jelikož soudy své úvahy řádně odůvodnily a Ústavní soud v nich nespatřuje prvky svévole či libovůle, není pro jeho výjimečnou ingerenci důvod. Ústavní soud doplňuje, že stěžovatelčina věc nevykazuje ani ústavněprávní deficit, obvykle označovaný jako "opomenutý důkaz", který znamená, že soudy neprovedou důkaz, navržený účastníkem řízení, a současně ani řádně neodůvodní, proč tak neučinily. V nyní posuzovaném případě totiž soudy navržené důkazy buď provedly, anebo vysvětlily, z jakých důvodů bylo provedení těchto důkazů nadbytečné, zejména proto, že nesouvisely s předmětem řízení (srov. rozsudek obvodního soudu, bod 31).
11. Ústavní soud závěrem uvádí, že právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka dovolává, nezaručuje právo na výsledek řízení podle představ účastníka, ale projednání věci a její rozhodnutí podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě beze zbytku stalo.
12. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ji usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu