Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Vaščákové, zastoupené JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem tř. T. Bati 1560, Zlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022 č. j. 20 Cdo 2600/2022-216, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 19. 4. 2022 č. j. 60 Co 243/2021-179, usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 8. 2021 č. j. 25 EXE 1566/2018-131, rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 3. 9. 2014 č. KUZL 50557/2014 a rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 7. 4. 2014 č. MMZL 046412/2014, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Okresní soud ve Zlíně v záhlaví citovaným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce nařízené pověřením exekutora rozhodnutími Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 7. 2020 č. j. 25 EXE 1566/2018-89 a č. j. 25 EXE 1566/2018-92. Exekuce byla nařízena na základě v záhlaví citovaných správních rozhodnutí ve věci odstranění stavby. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu první instance potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl v záhlaví citovaným usnesením z důvodu, že dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 237 - § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") ], jenž je obligatorní náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že její věc je skutkově velmi podobná věci rozhodnuté nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 1956/19
. Považuje za protiústavní, že má být odstraněna stavba, která již podle současné právní úpravy nevyžaduje žádné úřední povolení. Dále namítá, že ve věci nejsou dotčena práva třetích osob, neboť její umístění do práv souseda, který výkon předmětných správních rozhodnutí inicioval, nijak nezasahuje; daný soused navíc dříve s postavením stavby souhlasil. Stěžovatelka má za to, že v posuzovaném řízení došlo ke zneužití aktu veřejné moci v sousedském sporu. Vedlejší účastník navíc neměl být aktivně legitimován k podání návrhu na zahájení exekuce. Stěžovatelka ve věci rovněž spatřuje překážku věci rozhodnuté a napadá neurčitost v záhlaví citovaných správních rozhodnutí jakožto exekučních titulů. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka žádá Ústavní soud, aby odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Ve vztahu k v záhlaví uvedeným správním rozhodnutím je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala opravné prostředky, které jí právní řád poskytuje k ochraně jejích práv (srv. ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní).
7. Ve vztahu k v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně je ústavní stížnost přípustná pouze proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího soudu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario); v části směřující proti rozhodnutím krajského a okresního soudu je ústavní stížnost nepřípustná. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.) totiž platí, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jde o případ, kdy stěžovatel řádně nevyčerpal opravné prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
8. V části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
9. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky z důvodu, že neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a není v něm vymezen dovolací důvod. Tuto skutečnost stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nijak nerozporuje.
10. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jak předpokládá ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., není jeho odmítnutí pro vady porušením ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny: "Mimořádný opravný prostředek dovolání mívají (za splnění dalších podmínek) účastníci řízení k dispozici poté, co jejich věc byla již minimálně dvakrát posouzena soudy nižších stupňů, a nyní žádají, aby se jí zabýval přímo Nejvyšší soud, tedy jeden z vrcholných orgánů soudní moci v České republice (čl. 92 Ústavy České republiky). Již jen z právě uvedeného je zřejmé, že přístup k dovolacímu řízení může zákonodárce podmínit řadou požadavků, a to včetně požadavků kladených na formu a obsah podání, které účastník řízení Nejvyššímu soudu předkládá." (viz již citované stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost odmítl jako zčásti nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve věci rozhodl bezodkladně, nerozhodoval proto již samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu