Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dne 23. 11. 2000 v ústním jednání a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obce D., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2000, sp. zn. 30 Cdo 310/2000, týkající se zachování lhůty faxového podání, takto: Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2000, sp. zn. 30 Cdo 310/2000, se zrušuje.
Ústavní stížností, která po odstranění formálních vad (§ 31 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) splňovala podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2000 (30 Cdo 310/2000-175), jímž bylo ve věci určení vlastnictví k pozemkům odmítnuto její dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 1999 (19 Co 2624/99-162). Tímto rozhodnutím obecného soudu se cítí stěžovatelka dotčena v základním právu na soudní ochranu, která vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb., a to proto, že Nejvyšší soud ČR posoudil podané dovolání jako dovolání podané po uplynutí dovolací lhůty, ačkoli ve skutečnosti "dle přiložených dokladů bylo dovolání podáno včas".
Z odůvodnění stěžovatelkou napadeného rozhodnutí je patrno, že Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (označenému shora) vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15. prosince 1999, konec lhůty pro podání dovolání tak připadl na 15. leden 2000, avšak vzhledem k tomu, že tímto dnem byla sobota, bylo posledním dnem lhůty pro podání dovolání pondělí 17. ledna 2000. Protože žalovaná podala dovolání osobně u soudu I.
stupně 18. ledna 2000, dovolací soud dovodil, že takto podané dovolání je opožděné a jako takové je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, ve spojení s ustanovením § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odmítl. Předseda senátu obecného soudu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, ve svém vyjádření (§ 30 odst. 3, § 42 odst. 4 zákona) jednak odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení a dále na to, že podkladem pro vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR byl obsah soudního spisu, z něhož vyplynuly závěry uvedené v odůvodnění napadeného usnesení.
Ústavní stížnost je důvodná.
Lhůty, jejich běh a způsob jejich počítání jsou stanoveny zákonem (občanským soudním řádem).
Pokud jde o dovolání, může je účastník řízení podat za zachování dalších podmínek do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), případně též u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.); obecně platí, že lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty a není-li ho, v měsíci posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2 o. s. ř.) lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánům, které má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.). Podání obsahující návrh ve věci samé lze podat telegraficky za podmínky, že bude písemně doplněno do tří dnů, nebo telefaxem, bude-li v téže lhůtě doplněno předložením jeho originálu (§ 42 odst. 3 o. s. ř.).
V posuzované věci stěžovatelka tvrdí, že své dovolání podala v poslední den lhůty, tj. v pondělí dne 17. ledna 2000, obecnému soudu I. stupně telefaxem a dne 18. ledna 2000 je v souladu se zákonem (§ 42 odst. 3 o. s. ř.) doplnila předložením jeho originálu.
Ústavní soud, necítě se vázán skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení (§ 81 zákona), sám zjistil a) z předloženého výpisu hovorové korespondence (Českého Telecomu, a. s., oblast Jižní Čechy, UTO 331, Jindřichův Hradec, účastnické stanice 361893), že dne 17. ledna 2000 v 19.22.19 hod. byl z označené účastnické stanice veden hovor v trvání 3.01 min.; b) z vyúčtování telekomunikačních poplatků (SPT Telecom, a. s., oblast České Budějovice o. z.), že účastnickým číslem 361893 disponuje právní zástupce stěžovatelky (JUDr.
V. V.); c) ze sdělení Okresního soudu v Jindřichově Hradci, že nelze dohledat, zda dne 17. ledna 2000 byl posílán z účastnického čísla 0331/361893 fax na účastnické číslo 0331/361580; d) z faxového ústřižku, předloženého stěžovatelkou, dobu trvání přenosu, počet stran a číslo účastnické stanice faxového přenosu.
S přihlédnutím k těmto skutkovým zjištěním dospěl Ústavní soud k závěru, že za dané situace a za ztráty faxového podání zřejmě obecným soudem I. stupně, nelze odmítnout stěžovatelčino tvrzení, že dovolání ve své věci, vedené před Okresním soudem v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 834/95, podala včas, jakkoli její chování, resp. jednání jejího právního zástupce nesvědčí o náležité procesní obezřetnosti; z obsahu spisu, přesněji z odůvodnění jejího dovolání, není totiž ani v náznaku patrno, že jde o originál opravného prostředku, poslaného předtím obecnému soudu I. stupně faxem.
Obsahově totožnou problematikou zabýval se Ústavní soud již dříve ve věci I. ÚS 460/97; podle jeho nálezu (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12., vydání 1., č. 114, Praha, 1999) v případě, že v soudní evidenci nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli (účastníku řízení) tato skutečnost přičítána k tíži a je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno včas; stran posouzení této ústavní stížnosti neshledal Ústavní soud důvod od již dříve vysloveného závěru se odchýlit.
Jakkoli je s přihlédnutím k obsahu spisu zřejmé, že Nejvyšší soud ČR v době rozhodování o dovolání stěžovatelky neměl vědomost o tom, že jeho podání předcházelo obsahově totožné podání faxem a jakkoli jsou - s přihlédnutím k takto vytvořené procesní situaci - správné jeho závěry co do běhu a lhůty stanovené pro podání dovolání a jakkoli nelze Nejvyššímu soudu ČR, jako soudu dovolacímu, v jeho postupu a rozhodnutí nic vytknout, není přesto - objektivně posuzováno - jeho rozhodnutí (usnesení ze dne 22.
března 2000, sp. zn. 30 Cdo 310/2000) ústavně souladné, a proto nezbylo než je pro skutková zjištění, zmíněná již dříve, a pro důvody v tomto nálezu rozvedené zrušit [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona).
V Brně dne 23. listopadu 2000