Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Město Františkovy Lázně, se sídlem Františkovy Lázně, Nádražní 208/5, zastoupeného JUDr. Josefem Heydukem, advokátem, AK se sídlem Cheb, Májová 32, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014 č. j. 10 As 111/2014-47 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2014 č. j. 29 Af 22/2012-106, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5. 12. 2011 rozhodnutím č. j. ÚOHS-R118/2011/VZ-18473/2011/310/JRa předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen "žalovaný") ze dne 5. 5. 2011 č. j. ÚOHS-S139/2010/VZ-819/2011/530/Swa, jímž byla žalobci dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách uložena pokuta ve výši 700 000 Kč za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, jehož se měl dopustit při zadávání veřejné zakázky "Rekonstrukce základní školy včetně výstavby víceúčelové sportovní haly." Žalobce jako zadavatel měl porušit ustanovení § 28 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, když nesprávně za zájemce nepovažoval specifikované společnosti, přestože předložily písemnou žádost o účast, a dále porušil ustanovení § 60 odst. 1 v návaznosti na § 59 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, když z účasti na zadávacím řízení vyloučil specifikované zájemce, přestože splnili kvalifikaci v požadovaném rozsahu; současně tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
Smlouvu na veřejnou zakázku žalobce jako zadavatel uzavřel dne 23. 4. 2010 s vybraným uchazečem SYNER, s. r. o.
Dne 31. 3. 2014 rozsudkem č. j. 29 Af 22/2012-106 Krajský soud v Brně (dále jen "správní soud") žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2011 č. j. ÚOHS-R118/2011/VZ-18473/2011/310/JRa zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Námitky žalobce správní soud shledal nedůvodnými.
Dne 24. 7. 2014 rozsudkem č. j. 10 As 111/2014-47 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 31. 3. 2014 č. j. 29 Af 22/2012-106 zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výrok II).
Podstatná část argumentace stěžovatele směřovala proti rozhodnutí žalovaného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se kterým podrobně polemizoval; jeho postup ve správním řízení označil za nezákonný, neumožňující v celém rozsahu hájit své zájmy a práva, a obsahující nepřípustné průtahy. Stěžovatel byl přesvědčen, že porušení zákona mu nebylo ve správním řízení prokázáno.
Ústavní soud konstatuje, že argumentace uplatněná stěžovatelem v ústavní stížnosti se týkala téměř výlučně procesních pochybení a nesprávné aplikace zákona o veřejných zakázkách žalovaným (nikoliv též ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí). Tyto námitky stěžovatel plně uplatnil již v žalobě proti rozhodnutí žalovaného, jak plyne z bodů 18 až 25 odvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku správního soudu, s nimiž se tento soud vyrovnal v bodech 34 a násl. tohoto rozsudku.
Ústavní stížnost neobsahuje podrobnější ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že z hlediska obsahu ústavní stížnosti nepostačují pouhé formální odkazy na příslušné články Listiny, zaručující některé ze základních práv či svobod, ale namítané jejich porušení musí být také skutečně v ústavní stížnosti odůvodněno konkrétními skutečnostmi. Navíc nedostatky spravedlivého procesu v řízení o správní žalobě mohou být v ústavní stížnosti oprávněně namítány pouze za předpokladu, že byly uplatněny v kasační stížnosti a kasační soud se jimi dostatečně nezabýval či je opominul; v opačném případě k nim Ústavní soud zpravidla nepřihlíží v souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti.
K obecnému tvrzení stěžovatele o porušení ústavně zaručených základních práv či svobod nesprávným právním posouzením v jeho věci rozhodujícími orgány veřejné moci Ústavní soud připomíná svoji standardní judikaturu, dle níž jeho povinností vyplývající z čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky je zajistit dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod obecnými soudy a jinými orgány veřejné moci. Úkolem Ústavního soudu však není řešit tvrzená pochybení při zjišťování skutkového stavu či jeho právním posouzení, kterých se obecné soudy údajně dopustily; výjimečně Ústavní soud tak činí jen tehdy a pouze v tom rozsahu, pokud tato pochybení mohla porušit některé z ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2007 sp. zn. IV. ÚS 736/06 , dostupné na http://nalus.usoud.cz), k čemuž v projednávaném případě zjevně nedošlo. Ústavní soud již v nálezu ze dne 7. 7. 1994 sp. zn. I. ÚS 2/93
(N 37/1 SbNU 267) uvedl, že "K porušení práva na soudní ochranu by došlo jen tehdy, jestliže by byla komukoli v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinným.... Právo na soudní ochranu je v podstatě právem na proces, včetně vydání soudního rozhodnutí. K odstranění možných omylů při hodnocení skutkového stavu slouží soustava opravných prostředků podle soudních řádů a v tomto směru nemůže Ústavní soud činnost obecných soudů nahrazovat." V projednávaném případě Ústavní soud v napadených rozhodnutích ani ústavní stížnosti neshledal jakékoliv relevantní skutečnosti naznačující porušení základního práva na spravedlivý proces. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2015
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu