Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky R. D., zastoupené Mgr. Janou Denemarkovou, advokátkou se sídlem Dolní 105, Havlíčkův Brod, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2020, č.j. 50 P 27/2018-666, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č.j. 55 Co 247, 248/2020-721, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) O. D., 2) nezl. D. D. a 3) nezl. L. D., takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č.j. 55 Co 247, 248/2020-721, rozsudek obvodního soudu změnil tak, že náklady znalečného ve výši 30 100 Kč je povinna České republice zaplatit stěžovatelka, jinak rozsudek obvodního soudu potvrdil.
3. Shora uvedenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelky porušeno její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života, jakož i právo pečovat o děti.
4. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí ji diskriminuje z hlediska zdravotního stavu, jelikož soudy dospěly k závěru, že její výchovné schopnosti jsou sníženy tím, že trpí duševní chorobou. Její zdravotní stav je však kompenzován a schopnost řádně se starat o děti prokázala, neboť tak činí v době, kdy je má u sebe. Soudům stěžovatelka dále vytýká, že nevzaly v úvahu její námitky proti znaleckému posudku a nezabývaly se posouzením sepsaným PhDr. Tomášem Novákem, dle kterého znalecký posudek vykazuje metodologické chyby. Rozhodnutí nezabývat se tímto důkazem dle stěžovatelky soudy ani řádně nezdůvodnily a vycházely pouze z důkazů, které svědčily otci nezletilých.
5. Jestliže byly v minulosti děti svěřeny do péče otce a bylo rozhodnuto o styku stěžovatelky s nezletilými v každý sudý týden od středy od 13:00 hod. do neděle do 16:00 hod. a nyní bylo rozhodnuto, že nezl. D. nastoupí k základnímu vzdělávání v P., zatímco stěžovatelka bydlí v H., je podle ní takové rozhodnutí třeba považovat za nelogické a nevykonatelné, protože s ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů má teď možnost se s nezletilými stýkat fakticky pouze každý sudý víkend od pátku odpoledne do neděle.
6. Stěžovatelka nesouhlasí také s tím, že městský soud jí uložil povinnost zaplatit náklady znalečného v plné výši. Vycházel-li navíc z názoru, že se nepodílí na úhradě potřeb nezletilých, poukazuje stěžovatelka na to, že zabezpečuje potřeby dětí v době, kdy jsou u ní, a rovněž nese veškeré náklady spojené s realizací styku.
11. Tento svůj závěr opřely především o znalecký posudek znalkyně z odvětví psychologie a znalkyně z odvětví psychiatrie, které vyšetřily oba rodiče i nezletilé děti a uzavřely, že v současné době je pro děti vhodnější výlučná péče otce s širokým kontaktem se stěžovatelkou. Obvodní soud závěry znaleckého posudku nepřevzal bez dalšího, ale náležitě je hodnotil. Dle obvodního soudu nebyly závěry znalkyň v rozporu s ostatními učiněnými zjištěními, znalkyně své závěry obhájily rovněž v rámci výslechu při jednání a soud neshledal ani důvody pro zpracování revizního znaleckého posudku.
Namítala-li stěžovatelka nezohlednění posouzení sepsaného PhDr. Novákem, obvodní soud zdůvodnil, proč danou listinu blíže nehodnotil, když (kromě toho, že nedostatky ve znaleckém posudku sám neshledal) poukázal také na to, že toto posouzení nevycházelo z osobního vyšetření dětí, ani rodičů. Na tuto námitku stěžovatelky přitom reagoval i městský soud, dle kterého závěry posudku znalkyň taktéž nebyly relevantním způsobem zpochybněny, přičemž vzhledem ke statutu autora, který již není soudním znalcem, nemohlo dle městského soudu jít ani o jakýsi revizní posudek.
12. Soudy se přitom neřídily izolovaně pouze závěry znaleckého posudku, ale v rámci dokazování vycházely také z výslechu stěžovatelky a otce nezletilých, zohlednily obsah lékařských zpráv stěžovatelky, lékařských zpráv týkajících se nezletilého D., zpráv o prošetření poměrů v místě bydliště stěžovatelky i otce nezletilých a zpráv základní školy a přihlédly také k návrhu orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Není tedy pravdou, že by vycházely pouze z důkazů svědčících ve prospěch otce nezletilých. Pokud obecné soudy nepřistoupily k zjišťování názoru nezletilých prostřednictvím jejich výslechu, Ústavní soud v tom v daném případě vzhledem k nízkému věku nezletilých pochybení nespatřuje (i dle znaleckého posudku nejsou vzhledem k sociální a emoční nezralosti nezletilí nyní schopni rozhodovat o své budoucí výchově).
Zmiňuje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti i to, že "otec opakovaně selhal i v základní péči, kdy nebyl schopen zajistit zdravotní péči o děti, děti byly zanedbané, špinavé, je třeba dohledu OSPOD", je nutno uvést, že tyto skutečnosti z napadených rozhodnutí nevyplývají (i dle znaleckého posudku děti v péči otce prospívají).
13. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom směru, že vzdálenost bydlišť rodičů v kombinaci s nástupem nezletilého D. k základnímu vzdělávání komplikuje využívání úpravy styku v dosavadním rozsahu, v této souvislosti lze však současně podotknout, že stěžovatelka svým návrhem zahájila řízení ve věci změny úpravy péče o nezletilé, nikoliv řízení ve věci nové úpravy styku s nezletilými (k čemuž může, v případě, že to bude považovat za vhodné, v budoucnu kdykoliv přistoupit). Z napadených rozhodnutí navíc vyplývá, že rodiče jsou schopni se dohodnout na styku stěžovatelky s nezletilými i v jiných než v soudem určených dnech.
14. Městský soud pak také rozhodl, že je namístě, aby náklady znalečného za řízení, které svým návrhem vyvolala, uhradila stěžovatelka, přičemž nepovažoval za spravedlivé, aby se na této úhradě podílel i otec nezletilých. Pokud městský soud zohlednil, že nebyla prokázána stěžovatelkou tvrzená změna poměrů, přičemž vzal v potaz skutečnost, že stěžovatelka na nezletilé nepřispívá žádným výživným, přestože již (vedle invalidního důchodu a příspěvku na bydlení) začala dosahovat také vlastního příjmu, nespatřuje Ústavní soud v takovém postupu protiústavní exces, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka nese náklady spojené s realizací styku a zabezpečuje potřeby dětí v době, kdy jsou u ní.
15. Jelikož Ústavní soud stěžovatelkou tvrzené porušení základních práv neshledal, odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. března 2021
Radovan Suchánek v. r. předseda senátu