Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele L. D., zastoupeného Mgr. Liborem Čechem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 508, 504 01 Nový Bydžov, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zde dne 4. prosince 2008 č. j. 5 To 674/2008-178 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. října 2008 č. j. 4 T 126/2008-148, takto: Návrh se odmítá.
Stěžovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, přičemž s poukazem na blíže rozvedené námitky tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv.
Stěžovatel rovněž uvedl, že vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem nepodal dovolání. Současně se domáhal aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly stran návrhu splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
Dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
§ 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Uvedená lhůta je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Jak zřejmo, stěžovatel ústavní stížnost v této lhůtě nepodal, pročež činit úsudek o podstatném přesahu jeho vlastních zájmů by bylo nadbytečným.
Ústavnímu soudu za této situace nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2011
Pavel Holländer soudce zpravodaj