Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem, sídlem Chelčického 97/1, Chomutov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2023, č. j. 13 Co 245/2023-1115, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a J. T. a nezletilých P., V., M., A., Š. a T. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Z ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud"), sp. zn. 0 P 12/2017, vyplývá, že uvedený soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 0 P 12/2017-1079 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), zamítl návrh stěžovatele (otce) na změnu péče o nezletilé vedlejší účastníky. Doplňujícím rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 0 P 12/2017-1164, stejný soud doplnil rozsudek ze dne 29. 6. 2022 tak, že zamítl též návrh stěžovatele na změnu výživy nezletilých. Takto soud ve věci rozhodoval potřetí, neboť v pořadí první a druhé rozhodnutí okresního soudu (ze dne 26. 11. 2020, č. j. 0 P 12/2017-851, a ze dne 31. 12. 2021, č. j. 0 P 12/2017-1027) byla k odvolání stěžovatele zrušena.
2. Proti uvedeným rozhodnutím ze dne 29. 6. 2022 a ze dne 26. 4. 2023 podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že okresní soud opakovaně odmítá určit styk a výživné pro nezletilé, které první vedlejší účastnice (matka) bez jeho souhlasu v roce 2019 přemístila do Řecka a kde s nimi zůstala. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozhodl napadeným rozsudkem tak, že oba rozsudky okresního soudu potvrdil.
3. Krajský soud vyšel ze zjištění, že nezletilí pobývají spolu s matkou dlouhodobě (od roku 2019) na území Řecka, jsou plně začleněni do tamní komunity a jsou integrováni též v rámci sociálního, školního i rodinného prostředí; v Řecku mají vybudovány sociální vazby a považují ho za svůj domov. Ačkoliv je pravdou, že matka nezletilé přemístila bez souhlasu stěžovatele, nebylo možno na jejich pobyt v místě jejich současného bydliště aktuálně nahlížet jako na nezákonný, neboť stěžovatel neuspěl v návratovém řízení. Řecký soud návrhu otce na navrácení dětí do České republiky nevyhověl a legitimizoval tak pobyt nezletilých v Řecku. Šlo-li o úpravu péče, pak k její změně nebyly splněny podmínky, neboť od posledního rozhodování nenastala taková změna poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o péči; takový postup by navíc nebyl v zájmu nezletilých. V matčině péči nebyly zjištěny žádné nedostatky, nezletilí se vyjádřili tak, že se nechtějí vrátit do České republiky a chtějí zůstat nadále s matkou v Řecku. Krajský soud neshledal důvod ani k nové úpravě výživného. Výživné stěžovatele stanovené doposud je s ohledem na potřeby nezletilých velmi nízké, a nebyl proto důvod ho dále snižovat. Stěžovatel se s nezletilými nestýká, ačkoliv by mohl, a nevznikají mu tedy v souvislosti se stykem žádné náklady. Nízkého výživného přitom mohl stěžovatel využít k tomu, aby si spořil finanční prostředky na cesty za nezletilými. Úprava styku je stále stanovena dřívějším soudním rozhodnutím, fakticky se však dlouhodobě nerealizuje. Stěžovatel sice podal v roce 2022 k okresnímu soudu návrh na novou úpravu styku, soud však rozhodl, že k takovému řízení není mezinárodně příslušný a tedy nemá pravomoc rozhodnout. Úprava styku nadto nebyla předmětem tohoto řízení, v němž se stěžovatel domáhal úpravy péče a výživného.
4. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
5. Se svěřením nezletilých do matčiny péče stěžovatel původně souhlasil, následně však s nimi matka odjela bez jeho souhlasu do Řecka, kde žijí doposud. Stěžovatel měl za to, že pouze odjeli na dovolenou, později však zjistil, že se tam usídlili natrvalo. Rekapituluje, že s ohledem na značnou vzdálenost a finanční náročnost není pravidelné cestování za nezletilými v jeho možnostech. Vzhledem k tomu, že je jednostranným jednáním matky fakticky vyloučen z péče o nezletilé, domáhal se v řízení před soudy jejich svěření do jeho výlučné péče. Soudy mu však nevyhověly, s tím, že nezletilí jsou již na území Řecka usazeni a mají tam své bydliště. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl úspěšný v návratovém řízení, byl podle soudů pobyt nezletilých v Řecku legitimizován a nebylo ho již možno z tohoto důvodu označovat za nezákonný. Stěžovatel přednesenou argumentaci soudů nepopírá, má však za to, že pochybily, zamítly-li zcela jeho návrh, aniž se zároveň zabývaly alternativním řešením vzniklé situace, například střídavou péčí nebo úpravou styku. Z uvedeného důvodu má za to, že by měl být zrušen (pouze) rozsudek krajského soudu, aby mohlo být dále pokračováno v řízení o změnu péče, a aby mohlo být v jeho rámci rozhodnuto, zda lze upravit alespoň styk stěžovatele s nezletilými, s tím, že se na případných nákladech na jeho realizaci bude podílet i matka, která nastalou situaci zavinila.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
8. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že i přes pochybení, kterého se krajský soud při hodnocení věci dopustil (viz níže), jeho rozhodnutí s ohledem na nastíněné meze přezkumu obstojí.
9. Krajský soud vycházel ve shodě s okresním soudem (jehož rozhodnutí však není předmětem nynějšího přezkumu) z názoru, že v poměrech účastníků řízení nedošlo od poslední soudní úpravy k takové změně poměrů, která by mohla mít vliv na rozhodnutí o péči o nezletilé. S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje.
10. Z odůvodnění napadeného rozsudku i spisu okresního soudu vyplývá (stručně shrnuto), že o úpravě péče o nezletilé P., V., M., A. a Š. naposledy pravomocně rozhodl Okresní soud v Mostě, který v červnu 2016 schválil dohodu rodičů, na základě níž byli nezletilí svěřeni do péče matky a stěžovateli bylo uloženo hradit výživné. O úpravě péče a výživy nezletilého T. naposledy pravomocně rozhodl krajský soud v dubnu 2018, který nezletilého rovněž svěřil do matčiny péče a stěžovateli stanovil vyživovací povinnost. V únoru 2019 krajský soud rozhodoval mimo jiné o běžném styku stěžovatele s nezletilými, který upravil v souladu s návrhem stěžovatele i tím, jak styk dlouhodobě reálně probíhal, a to v každém sudém týdnu ze soboty na neděli s přespáním (srov. bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku, příp. blíže rozhodnutí obecných soudů na č. l. 166, 202 a 380).
11. V době poslední pravomocné úpravy poměrů nezletilých dětí předcházející nyní napadenému rozhodnutí se bydliště obou rodičů nacházela v České republice na území jedné obce, tj. ve vzájemné blízkosti. Následně však došlo k tomu, že se matka i s nezletilými v červenci 2019 přestěhovala do Řecka, čímž se poměry nezletilých bezpochyby změnily, a ve vztahu k otci došlo k výraznému ztížení možnosti výkonu jeho rodičovské odpovědnosti. Podle Ústavního soudu tato skutečnost představuje podstatnou změnu v poměrech účastníků řízení. Vzhledem k zamítnutí otcova návrhu na navrácení dětí do jeho bydliště v návratovém řízení nelze pobyt nezletilých v Řecku považovat za nezákonný. To však neznamená, že k popsané změně nedošlo a že neovlivnila poměry nezletilých dětí. Okresní soud i krajský soud se však v rozporu s uvedeným omezily na konstatování, že v poměrech účastníků žádná podstatná změna v mezidobí nenastala (srov. bod 18 odůvodnění napadeného rozsudku).
12. I přes právě uvedené, jak naznačeno výše, Ústavní soud nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku. Jednak proto, že krajský soud své rozhodnutí opřel o další závěr, ve kterém vyhodnotil nejlepší zájem nezletilých dětí, a také proto, že otec v řízení před obecnými soudy opakovaně zpochybnil, že by chtěl o nezletilé pečovat.
13. Krajský soud dospěl k závěru, že změna péče, kterou stěžovatel formálně navrhoval, by nebyla v souladu se zájmy nezletilých. Tento závěr podle zjištění Ústavního soudu odpovídá konkrétním skutečnostem, jež byly prokázány v průběhu opatrovnického řízení a jež vedou k závěru, že ani v případě, že by soudy shledaly podstatnou změnu poměrů účastníků, spočívající v přemístění matky a nezletilých do Řecka, nevyústilo by to v rozhodnutí o změně péče "ve prospěch" stěžovatele, a to právě s ohledem na rozpor takové úpravy s nejlepším zájmem nezletilých.
14. Ze spisu okresního soudu vyplývají zejména tyto, pro posouzení věci relevantní, skutečnosti. Předně, matka o nezletilé pečovala po celou dobu výlučně sama, a to jak v době soužití se stěžovatelem, tak i po ukončení jejich vztahu. Stěžovatel nezletilé ve své faktické péči po delší časová období nemíval, stýkal se s nimi zhruba jednou za dva týdny, ze soboty na neděli. Nezletilí v řízení shodně vyjádřili přání být i nadále v matčině péči a žít s ní v Řecku, kde jsou plně usazeni. Stěžovatel nemá žádné vlastní ani nájemní bydlení, pobýval u rodičů, v jejichž obydlí měl k dispozici jednu místnost, podle pozdějších zjištění soudů stěžovatel aktuálně bydlí u bývalého kolegy. Pro převzetí nezletilých do své péče nemá vytvořeny podmínky, a to nejen bytové, ale ani finanční a sociální.
15. Z vlastních vyjádření otce v průběhu řízení vyplývá, že s ohledem na usazení nezletilých v Řecku již fakticky netrval na změně rozhodnutí o péči, s tím, že návrat nezletilých do České republiky by ani podle jeho názoru nebyl v jejich zájmu (viz bod 19 rozsudku okresního soudu). Přestože stěžovatel svůj návrh na úpravu péče a výživy nevzal zpět, obsahově se v řízení domáhal spíše úpravy styku s nezletilými (k rozhodnutí o tomto návrhu však nebyly soudy v České republice příslušné, viz bod 18 tohoto rozhodnutí).
16. S ohledem na uvedené lze podle Ústavního soudu uzavřít, že závěr krajského soudu, podle něhož v nejlepším zájmu nezletilých bylo setrvat v péči matky, a proto nebyly shledány podmínky pro změnu péče, lze považovat za udržitelný. Nevyhověl-li proto v důsledku uvedeného návrhu stěžovatele, resp. potvrdil-li zamítavý rozsudek okresního soudu, je jeho rozhodnutí ústavně souladné.
17. Důvod ke kasačnímu zásahu Ústavní soud neshledal ani v případě té části napadeného rozhodnutí, jímž byl potvrzen doplňující rozsudek okresního soudu týkající se výživného. Stěžovatel v tomto ohledu nevznáší žádné konkrétní námitky, neboť veškerá jeho argumentace se soustřeďuje na posouzení návrhu na změnu péče, resp. styku.
18. Domáhal-li se stěžovatel po obecných soudech nové úpravy styku s nezletilými, je nutno připomenout, že o tomto jeho návrhu bylo již pravomocně rozhodnuto, a to usnesením okresního soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 0 P 12/2017-1086, kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek mezinárodní příslušnosti soudu. Uvedené usnesení bylo následně potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 13 Co 278/2022-1143 (bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku; blíže viz usnesení okresního soudu na č. l.
1086, usnesení krajského soudu na č. l. 1143). Z příslušných částí odůvodnění těchto rozhodnutí vyplývá, že soudy dospěly k závěru, že stěžovatelův návrh na úpravu styku ze dne 28. 5. 2022 bylo nutno s ohledem na jeho obsah posoudit jako nový návrh a nikoliv "pouze" jako doplnění původního návrhu ze dne 11. 9. 2019 na změnu péče a výživy, a že tudíž s ohledem na datum jeho podání nebyla splněna zákonná podmínka vedení řízení v podobě mezinárodní příslušnosti soudu, která se posuzuje podle místa obvyklého bydliště dítěte v době podání návrhu (viz např. bod 11 odůvodnění usnesení okresního soudu, č. l.
1088). Měl-li přitom stěžovatel za to, že ve zmíněném řízení došlo k nepřípustnému zásahu do některého jeho ústavně zaručeného práva, měl možnost podat proti těmto rozhodnutím ústavní stížnost; to však neučinil, a Ústavní soud proto nemůže v nich obsažené závěry v tomto řízení přezkoumávat.
19. Pouze pro úplnost lze dodat, že stěžovateli bylo v odkazovaných rozhodnutích vysvětleno, z jakých konkrétních důvodů je nezbytné, aby se případné nové úpravy styku domáhal již nikoliv v České republice, ale v Řecku, v místě současného bydliště nezletilých, neboť tamní orgány veřejné moci mají podstatně příznivější podmínky pro zjišťování aktuálního stanoviska nezletilých, jejich časových možností s ohledem na školní docházku i zájmové aktivity, stejně jako dalších skutečností nezbytných pro rozhodnutí ve věci.
Stěžovateli bylo rovněž připomenuto, že v přímém styku s nezletilými v místě jejich bydliště mu matka nebránila a nebrání (nepřímý styk probíhal zhruba jednou týdně prostřednictvím videohovoru), naopak v řízení opakovaně uvedla, že je ochotna podílet se na nákladech stěžovatele spojených s cestou do Řecka a dvakrát ročně mu hradit autobusovou jízdenku, a že je schopna mu zajistit po dobu jeho styku s nezletilými i ubytování (srov. např. písemné vyjádření matky a zprávu kolizního opatrovníka, shrnuto na č. l.
1087 a 1088).
20. Vzhledem ke všemu výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu