Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022 č. j. 8 To 66/2022-5556, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práva dle čl. 10 odst. 2, čl. 11 a dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016 sp. zn. 8 To 75/2016 bylo v trestní věci nyní již odsouzeného stěžovatele mj. rozhodnuto tak, že se rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření ve formě zabrání věcí podle § 230 odst. 2 trestního řádu vyhrazuje k rozhodnutí soudu prvního stupně ve veřejném zasedání. Následně Městský soud v Praze, po delší časové prodlevě, usnesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. 3 T 3/2014-5524 rozhodl mj. výrokem II.
podle § 80 odst. 1 trestního řádu o vrácení věci stěžovateli, tj. o vydání osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia Tour bílé barvy RZ: XXX a o vydání svazku klíčů, který obsahoval 1 ks klíče od výše označeného osobního motorového vozidla a 1 ks klíče od defendlocku (dále jen "movitý majetek"). Vrchní soud v Praze na základě podnětu stížnosti státního zástupce výrok II. usnesení Městského soudu v Praze zrušil a rozhodl o zabrání movitého majetku stěžovatele dle § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že již v přípravném řízení bylo nezákonně rozhodnuto usnesením policejního orgánu o zajištění movitého majetku, který měl být nabyt z trestné činnosti. Stěžovatel namítá, že movitý majetek nabyl a do svého vlastnictví získal k datu kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2013, tj. před spácháním zločinu loupeže dne 14. 3. 2013, za který byl uznán vinným a odsouzen.
4. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83, čl. 90 Ústavy). Nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů, a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejedná-li se o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti trestních soudů je však Ústavní soud oprávněn zasáhnout, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98 ). Takový postup v dané věci však Ústavní soud neshledal.
5. Jak je z obsahu napadeného usnesení vrchního soudu zřejmé, jmenovaný soud se podmínkami pro zabrání movitého majetku zabýval a shledal předloženou kupní smlouvu za antidatovanou. Své rozhodnutí opřel o záznam telekomunikačního provozu ze dne 14. 3. 2013 a výpověď spolupachatele. Úvahy vrchního soudu jsou podle Ústavního soudu přesvědčivé, jasné a logické a jeho závěru nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Svůj postup řádně odůvodnil a jeho rozhodnutí nelze označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti.
6. Argumentace stěžovatele čl. 11 Listiny není důvodná, neboť vlastnickému právu k majetku, který byl získán trestnou činností, nelze poskytnout ústavněprávní ochranu.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu