Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022 č. j. 21 Co 249/2022-99, 21 Co 250/2022-99 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 8. 2022 č. j. 7 C 153/2022-47, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 7. 12. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova blanketní ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení s poukazem na to, že se mu nedaří nalézt právního zástupce, a proto žádá o prodloužení lhůty k podání úplné ústavní stížnosti.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 62/18
,
sp. zn. II. ÚS 63/18
,
sp. zn. II. ÚS 64/18
,
sp. zn. IV. ÚS 2542/18
,
sp. zn. I. ÚS 3825/18
,
sp. zn. IV. ÚS 4330/18
). Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to už při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
Tento předpoklad je u stěžovatele evidentně naplněn. K prodloužení lhůty pro podání ústavní stížnosti neshledal Ústavní soud relevantní důvod, neboť i délka lhůty pro podání ústavní stížnosti je stěžovateli dostatečně známa, přičemž nynější blanketní ústavní stížnost podal stěžovatel až poslední den této lhůty.
6. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. ledna 2023
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj