Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj), soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně Daniely Zemanové, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 682/20, Praha 1, proti příkazům Obvodního soudu pro Prahu 1 k domovní prohlídce ze dne 7. října 2022 sp. zn. 43 Nt 1175/2022 a k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 6. října 2022 sp. zn. 43 Nt 1176/2022, a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů, neboť je toho názoru, že jimi bylo porušeno jeho právo podle čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 odst. 1 Ústavy. Stěžovatel se také domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní (dále "policejní orgán" nebo "NCOZ"), spočívajícím v provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a procesního postupu před jejich zahájením, byla porušena jeho základní práva podle čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy, a aby policejnímu orgánu zakázal pokračovat v jejich porušování.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisů, dne 30. 11. 2020 bylo pod č. j. NCOZ-7950-847/TČ-2018-412302-C podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání celkem 24 osob, z nichž jednou byl stěžovatel, pro skutek (v případě stěžovatele) kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle ustanovení § 216 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) a odst. 4 písm. a) téhož zákona a zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 a 2 téhož zákona. Činností organizované zločinecké skupiny došlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty v celkové výši nejméně 76 697 595 Kč.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že domovní prohlídka, stejně jako i prohlídka jiných prostor (obě provedeny dne 12. 10. 2022) nemohly být nařízeny a provedeny jako neodkladný a neopakovatelný úkon, když domnělá trestná činnost měla být spáchána již v období od ledna, resp. února 2016 do února 2019, navíc byl stěžovatel z důvodu spáchání uvedené trestné činnosti obviněn usnesením NCOZ již dne 30. 11. 2020. Stěžovatel však také namítá, že neodkladnost a neopakovatelnost úkonu nebyla dostatečně odůvodněna, když oba příkazy obsahují pouze formální citaci § 158 odst. 3 písm. i) a § 160 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řád), v rozhodném znění. Dále stěžovatel namítá, že policejní orgán provádějící domovní prohlídku bytové jednotky č. X, na adrese X (místo faktického pobytu stěžovatele), vstoupil, i přes námitku obhájce stěžovatele, za účelem provedení domovní prohlídky i do prostoru mimo bytovou jednotku č. X, konkrétně do komory umístěné naproti bytové jednotky přes chodbu. Dále stěžovatel namítá pozdní informování svého obhájce o provedení prohlídek. Stěžovatel se domnívá, že by mu NCOZ měla vrátit veškeré věci a listiny odňaté při prohlídkách, a dále že by NCOZ měla zničit zajištěná data v listinné i elektronické podobě.
4. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem a je přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. To platí bez dalšího u obou příkazů. U jiného zásahu policejního orgánu spočívajícího v provedení prohlídek se tento závěr uplatní v rozsahu, v jakém uplatněné námitky směřují proti jejímu provedení v souladu s napadenými příkazy. Namítá-li však stěžovatel provedení prohlídek v rozporu s tímto příkazem nebo se zákonem, pak k těmto námitkám nelze v tomto řízení přihlédnout. Stěžovatel je měl uplatnit opravnými prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství [tj. žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a trestního řádu, a podnět k výkonu dohledu podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů; podrobně srov. nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18 (N 69/99 SbNU 344), body 23 a 24, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná rovněž na http://nalus.usoud.cz]. To platí pro námitky týkající se provedení prohlídky komory a informování obhájce stěžovatele, jimiž se proto Ústavní soud nezabýval. Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
5. Ústavní soud konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů a jiných orgánů veřejné moci je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Z této zásady plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněné v průběhu trestního řízení. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Možnost ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem, případně dozoru či dohledu státního zastupitelství. Stejným způsobem je třeba nahlížet i na případné zajištění věci za účelem trestního řízení a z něho vyplývající zásah do vlastnického práva osoby, jíž toto právo náleží, v důsledku omezení dispozice s ní.
6. Závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13
(N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13
(N 102/81 SbNU 629)]. Je však třeba připomenout, že soud je při vydávání příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor a pozemků obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12
(N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12
(N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávaný příkaz tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, není vyšetřit prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z taktických důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02
(N 105/30 SbNU 471)]. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13
(N 76/73 SbNU 351)].
7. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§ 158 odst. 3 písm. i), § 160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je velmi žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Ústavní soud poznamenává, že z příkazů dostatečně jasně plynulo, jaké prostory mají být podrobeny prohlídce. Nemovitost, jako místo faktického pobytu stěžovatele, byla v příkazu náležitě identifikována (číslem bytové jednotky, nadzemním podlažím, adresou, listem vlastnictví, budovou v které se bytové jednotky nachází, parcelním číslem pozemku budovy), stejně tak i ostatní jiné prostory (identifikace motorového vozidla, včetně registrační značky a VIN kódu vozidla). Z odůvodnění je dostatečně patrné, za jakým účelem byly prohlídky nařizovány, jaké věci měly být v dotčené nemovitosti a motorovém vozidle nalezeny a zajištěny a z jakého důvodu jsou tyto předměty považovány za významné pro probíhající trestní řízení. Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§ 82 odst. 1 a § 160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí.
8. Ústavní soud přezkoumal napadené příkazy z výše uvedených hledisek. Zaměřil se přitom na otázku, zda příkazy netrpí natolik vážnými vadami, v jejichž důsledku by postupem policejního orgánu na jejich podkladu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Tak tomu ale v posuzované věci není. V odůvodnění příkazů jsou dostatečně specifikovány důvody, které opodstatňují provedení prohlídek (viz body 6, 12 až 14 napadeného příkazu k domovní prohlídce, resp. body 8, 9 napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků), a soud se vypořádal i s požadavkem přiměřenosti a nezbytnosti provedení domovní prohlídky (viz bod 18 napadeného příkazu k domovní prohlídce). Jako ústavně konformní obstojí i závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídek (viz bod 17 napadeného příkazu o domovní prohlídce, resp. bod 13 napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků). Jen pro úplnost Ústavní soud připomíná, že dalšími námitkami směřujícími vůči postupu policejního orgánu při provádění domovní prohlídky se nezabýval. Tyto totiž měly být uplatněny opravnými prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství (viz bod 4 tohoto usnesení).
9. V projednávaném případě nařízením prohlídek obvodní soud nezasáhl do základních práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítal. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu