Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Muladiové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2021 sp. zn. 26 Cdo 3927/2020 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. června 2020 č. j. 71 Co 371/2019-271, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu bez bližší ústavněprávní argumentace doručena s elektronicky zaručeným podpisem syna stěžovatelky (Ivo Muladiho) dne 21. 12. 2021, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 6. 2020 č. j. 71 Co 371/2019-271 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2019 č. j. 81 C 81/2016-225, jímž bylo určeno, že nájemné z bytu, jehož uživatelkou je stěžovatelka (žalovaná), počínaje dnem 21. 3. 2016 činí 5 332 Kč měsíčně.
3. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 26 Cdo 3927/2020 odmítl, jelikož nebylo přípustné.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že se cítí být podvedena soudem a advokátem, který ji zastupoval v dovolacím řízení. Poukazuje přitom na to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o jejím dovolání se jí dostalo do rukou až dne 13. 12. 2021.
5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Ostravě ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo stěžovatelčino dovolání odmítnuto, bylo doručeno jejímu tehdejšímu právnímu zástupci (Mgr. Zdeňku Tomanovi) dne 26. 4. 2021. Pakliže byla ústavní stížnost podána až dne 21. 12. 2021, jde zcela zjevně o podání opožděné. K výše uvedenému lze pouze podotknout, že pochybení v komunikaci mezi advokátem a jeho klientem (v posuzovaném případě ohledně data doručení usnesení Nejvyššího soudu) nelze považovat za prostředek k prodlužování procesních lhůt, v daném případě tedy k prodloužení dvouměsíční lhůty pro podání ústavní stížnosti stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění dalších vad podání (např. v podobě absence povinného právního zastoupení), než ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podanou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. ledna 2022
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj