Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Pavolem Mlejem, advokátem se sídlem Římská 1222/33, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 10 To 347/2023-505 ze dne 31. 10. 2023 a proti usnesení Okresního soudu v Berouně č. j. 8 T 83/2023-474 ze dne 12. 10. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Berouně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Proti stěžovateli bylo vedeno trestní stíhání pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku a pro přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Napadeným usnesením okresní soud dne 12. 10. 2023 rozhodl, že se podle § 71a trestního řádu stěžovatelova žádost o propuštění z vazby na svobodu zamítá s tím, že i nadále u něj trvá důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Okresní soud dále podle § 73 odst. 1 trestního řádu nepřijal nabídky záruky za další chování stěžovatele ani písemný slib stěžovatele ani jeho návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka ani jeho návrh na nahrazení vazby předběžným opatřením.
Podle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu okresní soud nepřijal ani nabídku peněžité záruky. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že stěžovatel se nacházel ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu za obdobnou trestnou činnost, znovu sáhl po návykové látce, dostal se do sporu se zákonem a ani dosavadní léčba se v jeho případě nejeví jako dostatečně účinná. Okresní soud dodal, že je přesvědčen, že jak záruka nabídnutá ze strany matky a dlouholetého přítele, tak ani slovo obžalovaného, nemá, s ohledem na jeho osobu, trestní minulost a okolnosti projednávané věci, dostatečnou váhu a také dohled probačního úředníka by nebyl s to splnit kýžený účel.
Okresní soud s odkazem na konkrétní okolnosti věci dodal, že nevidí jinou možnost, než omezit stěžovatele na svobodě. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost.
2. Krajský soud napadeným usnesením stěžovatelovu stížnost zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Uvedl, že obviněné osobě by mělo být umožněno se k věci vyjádřit, avšak krajský soud zároveň konstatoval, že v projednávané věci stěžovatel uvedené možnosti ze své vůle nevyužil, když dne 9. 10. 2023 (poté, co podal žádost o propuštění z vazby, ovšem současně v době předcházející hlavnímu líčení, k němuž byl řádně předvolán) bez bližšího důvodu požádal o konání hlavního líčení v nepřítomnosti. Tím se tedy možnosti vyjádření zákonem aprobovaným způsobem nepochybně vzdal a stěží se nyní může dovolávat pochybení na straně soudu. Krajský soud dodal, že byť stěžovatel skutečně nebyl předem výslovně upozorněn na to, že v rámci plánovaného hlavního líčení bude projednána také jeho žádost o propuštění z vazby, jde o pochybení formální, bez dopadu na samotné rozhodnutí o jeho žádosti.
3. Stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí a namítá, že jimi došlo k porušení jeho základních práv, především práva na osobní svobodu a práva na spravedlivý proces, zaručených čl. 8 odst. 2 a odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvádí, že žádal, aby byl soudem vyslechnut a mohl se tak vyjádřit k důkazům, a nebyl tak zkrácen na svých procesních právech garantovaných trestním řádem. Stěžovatel dále uvádí, že má právo na to, aby byl soudcem osobně slyšen v kontradiktorním řízení. Konstatuje, že podle § 2 odst. 4 trestního řádu se trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Podle § 2 odst. 5 trestního řádu by měly orgány činné v trestním řízení objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněných. Stěžovatel uvádí, že nabyl dojmu, že tyto zásady nebyly v jeho trestní věci dodržovány. Další setrvání své osoby ve vazbě považuje stěžovatel za nepřípustné a v rozporu s trestním řádem.
4. Okresní soud uvedl, že dne 9. 10. 2023 obdržel soud žádost stěžovatele, aby bylo hlavní líčení dne 12. 10. 2023 konáno v jeho nepřítomnosti. Dodal, že pokud stěžovatel tvrdí, že byl nemocen, tak své tvrzení ničím nedoložil, ostatně ani nežádal o odročení hlavního líčení z důvodu nemoci. Dovozuje, že pokud stěžovatel požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, dobrovolně se tím vzdal práva, aby byl ke své žádostí o propuštění z vazby vyslechnut. Podle přesvědčení soudu nic nebránilo tomu, aby o žádosti o propuštění z vazby při hlavním líčení dne 12. 10. 2023 rozhodl, aniž by byl stěžovatel vyslechnut.
5. Krajský soud zcela odkázal na své usnesení. Dodal, že § 73d odst. 1 trestního řádu přímo předpokládá, že o vazbě by mělo být rozhodnuto v hlavním líčení (nebo veřejném zasedání), je-li nařízeno, a má za to, že stěžovatel, který byl právně zastoupen dokonce dvěma obhájci, mohl předpokládat, že v hlavním líčení dne 12. 10. 2023 bude rozhodnuto i o jeho žádosti o propuštění z vazby.
6. Okresní státní zastupitelství ve vyjádření uvedlo, že pokud se stěžovatel z hlavního líčení omluvil a požádal o jeho konání v jeho nepřítomnosti, byl srozuměn i s možným procesním postupem okresního soudu spočívajícím v rozhodování o vazbě v jeho nepřítomnosti. Za takové situace nelze podle okresního státního zastupitelství hovořit o zkrácení obžalovaného na jeho právech. Přitom okresní státní zastupitelství odmítá argumentaci, že obžalovaný může za situace, pokud se omluví z hlavního líčení a požádá o jeho konání v jeho nepřítomnosti (§ 202 odst. 4 a 5 trestního řádu), selektivně rozhodovat o tom, jaké úkony trestního řízení soud může v rámci takového hlavního líčení provést či nikoli.
7. Stěžovatel v replice uvádí, že závěry uvedené ve vyjádřeních obecných soudů a okresního státního zastupitelství jsou nesprávné a rozporné s trestním řádem a právem stěžovatele na řádný proces. Podle stěžovatele je navíc zřejmé, že se nejedná pouze o formální pochybení, ale o porušení jeho ústavních práv. Stěžovatel, ani jeho obhájci, podle vyjádření v replice nemohli předpokládat, že soud bude rozhodovat o jeho žádosti dne 12. 10. 2023, když žádost byla podána 21. 9. 2023 a byl v ní navrhován i výslech osob, které nabízely záruku za chování stěžovatele a i kauci. Uvádí, že dne 9. 10. 2023 zaslal okresnímu soudu prostřednictvím svého obhájce žádost o konání hlavního líčení v nepřítomnosti, neboť je nemocný, bere antibiotika, má vysoké teploty a má lékařem nařízeno zůstat na lůžku. Dodává, že potvrzení o nemoci má stěžovatel v kartě ve věznici. Stěžovatel má za to, že postupem okresního soudu nebyla zachována kontradiktornost řízení.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. Ústavní soud se ve své rozhodovací činnosti ustáleně vyslovuje tak, že vazba je mimořádný institut, který vždy podstatně zasahuje do osobní svobody obviněného [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 980/14 ze dne 18. 6. 2014 (N 125/73 SbNU 887), nález sp. zn. I. ÚS 432/01 ze dne 17. 1. 2002 (N 8/25 SbNU 55), nález sp. zn. I. ÚS 381/01 ze dne 30. 10. 2001 (N 160/24 SbNU 175), nález sp. zn. I. ÚS 303/01 ze dne 23. 10. 2001 (N 156/24 SbNU 149) či usnesení sp. zn. I. ÚS 77/02 ze dne 2. 4. 2002 (U 12/26 SbNU 343)], proto je jeho uplatnění ovládáno zásadou zdrženlivosti a subsidiarity [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2183/12 ze dne 22. 5. 2013 (N 91/69 SbNU 429) či nález sp. zn. I. ÚS 40/04 ze dne 24. 2. 2004 (N 28/32 SbNU 261)], jakož i maximální šetrnosti k zájmům osoby, jež má být do vazby vzata [k tomu srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1115/09 ze dne 15. 4. 2010 (N 85/57 SbNU 137)].
10. I v případě rozhodování obecných soudů o vazbě však platí, že do něj může Ústavní soud zasahovat pouze výjimečně, dopustí-li se tyto zjevného excesu, neboť rozhodování o vzetí do vazby či o prodloužení jejího trvání je v převážné míře věcí skutkového posouzení [srov. nález ze dne 7. 7. 2008 sp. zn. I. ÚS 1252/08
(N 125/50 SbNU 85)]. Vždy však musí být obecnými soudy naplněn požadavek na přesvědčivé odůvodnění vazebních rozhodnutí, v nichž musí být zejména pregnantně vylíčeny skutečnosti, které zakládají riziko materializace vazebního důvodu [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 185/01 ze dne 21. 6. 2001 (U 23/22 SbNU 391), nález sp. zn. IV. ÚS 137/2000 ze dne 20. 11. 2000 (N 174/20 SbNU 235)]. Takovému požadavku obecné soudy v nyní posuzované věci dostály.
11. Ze spisu vedeného okresním soudem pod sp. zn. 8 T 83/2023 plyne, že stěžovatel podal dne 20. 9. 2023 žádost o propuštění z vazby, ve které je výslovně uvedeno, že žádá, aby byl soudem vyslechnut a mohl se vyjádřit k navrženým důkazům (ve spise vedeno na č. l. 404-406). Dne 1. 10. 2023 zaslal stěžovatel okresnímu soudu urgenci žádosti o propuštění z vazby, ve které uvedl, že zdvořile žádá soud, aby ve věci rozhodl bez zbytečného odkladu a nařídil vazební zasedání dříve, než je stanoven termín dalšího hlavního líčení dne 12.
10. 2023 (č. l. 417). Dne 9. 10. 2023 zaslal stěžovatelův obhájce okresnímu soudu stěžovatelovu žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti (č. l. 423 verte). Okresní soud v Berouně následně dne 12. 10. 2023 hlavní líčení vedl. Z protokolu o hlavním líčení plyne, že poté, co soudce okresního soudu sdělil, že bude v rámci hlavního líčení rozhodováno o vazbě, obhájce stěžovatele namítl, že nebyl informován o tom, že bude dnes vazební zasedání a nebyl o tom informován ani jeho klient (vyjádření v protokolu je na č. l.
467). Následně bylo v rámci hlavního líčení vyhlášeno napadené usnesení, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby na svobodu, a nebyly přijaty nabízené záruky (č. l. 467).
12. Jde-li o námitku procesního pochybení okresního soudu, kterému stěžovatel vytýká, že jej dopředu neupozornil na svůj záměr rozhodovat o jeho žádosti o propuštění z vazby v hlavním líčení, Ústavní soud této námitce, s ohledem na obsah spisu, nepřisvědčil. Z přípisu, který zaslal stěžovatelův obhájce okresnímu soudu dne 1. 10. 2023, totiž plyne, že stěžovatel žádá okresní soud, aby nařídil vazební zasedání dříve, než je stanoven termín dalšího hlavního líčení dne 12. 10. 2023 (č. l. 417). Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelův obhájce si byl vědom toho, že okresní soud má v úmyslu (když nenařídil jiné jednání) rozhodnout v rámci plánovaného hlavního líčení.
Stěžovatel i jeho obhájce tak mohli a měli s variantou, že v rámci hlavního líčení může být rozhodováno i o vazbě, počítat a připravit se na ni. Stěžovatel se vzápětí (o osm dní později) z účasti na hlavním líčení omluvil. Vzhledem k tomu, že omluvu zaslal stěžovatelův obhájce, je zřejmé, že stěžovatel v této situaci měl k dispozici pomoc právního profesionála, tedy zajištění, že u stěžovatele nedojde k v důsledku jeho neznalosti pravidel trestního procesu k pro něj potenciálně negativním důsledkům.
Stěžovatel sám přitom v omluvě ani neuvádí důvod neúčasti na jednání a až stěžovatelův obhájce popisuje onemocnění stěžovatele ve zprávě, jejíž přílohou je stěžovatelova omluva (srov. č. l. 423 verte a č. l. 424). Lze dodat, že koná-li se hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, rozhodování o vazbě není možné, mimo případy splnění zákonných podmínek podle § 202 odst. 4 a 5 trestního řádu [srov. ŠÁMAL, Pavel, RŮŽIČKA, Miroslav. § 73d (Vazební zasedání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2013, s. 927]. Právě k takové situaci došlo v projednávané věci. Stěžovatel i jeho obhájce mohli počítat s variantou, že v rámci hlavního líčení může být rozhodováno i o vazbě - jejich znalost takové procesní možnosti plyne i z urgence ze dne 1. 10. 2023. Jednáním o stěžovatelově žádosti o propuštění z vazby v jeho nepřítomnosti tak okresní soud neporušil právo stěžovatele, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti, když se z účasti na hlavním líčení omluvil (ze dne 9. 10.
2023) a z vyjádření jeho obhájce plyne, že již dopředu předpokládal, že soud na hlavním líčení může rozhodovat i o vazbě.
13. Závěrem lze uvést, že z napadených usnesení je dostatečně patrné, že se okresní soud i krajský soud věcí dostatečně zabývaly. Oba soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy a dostály i požadavku logického a přesvědčivého odůvodnění napadených rozhodnutí.
14. Z uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu