Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2021, č. j. 47 To 462/2021-104 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 20. září 2021, č. j. 2 Nt 519/2021-41, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Karviné, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 8 odst. 2, věta prvá, odst. 3 věta prvá a odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli bylo dne 24. 7. 2021 zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 očist. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Tohoto jednání se stěžovatel měl stručně řečeno dopustit tím, že od počátku roku 2021 si v objektech v obci S. měl nechat s druhým obviněným V. A. sestavit a seřídit výrobní linku na výrobu cigaret, přičemž stěžovatel měl od počátku června 2021 dopravovat potřebné suroviny a předměty k nelegální výrobě cigaret a v obci S. ubytovat osoby, které měly nelegálně cigarety vyrábět. Takto vyrobené cigarety měli s druhým obviněným převážet do skladu v D. a distribuovat dalším osobám. Stěžovatel měl s dalším obviněným v objektu ve S. ukrývat mimo jiné nejméně 2 164 500 kusů výseků krabiček a v D. 1 475 kusů krabiček, všechny neoprávněně označené ochrannou známkou "Marlboro" a dále 296,95 kg řezaného tabáku. Stěžovatel měl pověřit svého zaměstnance L. T. spálením odpadu z nelegální výroby cigaret. Dále měl stěžovatel s druhým obviněným v obci S. skladovat nelegálně vyrobené cigarety v počtu 5 200 kusů, neoprávněně označené ochrannou známkou "Rothmans". Takto se stěžovatel s druhým obviněným měl podílet na výrobě nejméně 424 800 kusů cigaret, čímž měli společně zkrátit spotřební daň z cigaret o částku 1 359 360 Kč a dále si s druhým obviněným měli opatřit prostředky a nástroje k výrobě cigaret v množství nejméně 43 319 500 kusů, čímž se připravovali na zkrácení spotřební daně z cigaret o částku ve výši nejméně 138 622 400 Kč.
3. Napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto podle § 71a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") o zamítnutí žádosti stěžovatele na propuštění z vazby, když okresní soud dospěl k závěru, že i nadále trvají důvody vazby dle § 67 písm. b), písm. c) tr. řádu.
4. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský osud") podle § 149 odst. 1 písm. a) zrušil usnesení okresního soudu a nově rozhodl podle § 71a tr. řádu tak, že se žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítá, když nadále trvá vazební důvod dle § 67 písmeno c) tr. řádu.
5. Stěžovatel nesouhlasí s důvody, které soudy pro trvání vazby uvedly v zamítavých usneseních. Namítá, že oba soudy opřely své závěry o hrozbě pokračování v trestné činnosti pouze o jeho dávnou trestní minulost; zde stěžovatel uvádí, že se trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, dopustil v roce 2006. Stěžovatel tvrdí, že žádné cigarety nevyráběl, že u něj žádné vyrobené cigarety nebyly nalezeny a dodává, že zařízení na výrobu cigaret bylo rozebráno, takže ani hypoteticky nehrozí, že by v trestné činnosti mohl v budoucnu pokračovat. Celkově namítá, že obecné soudy důvody pro trvání vazby popsaly velmi obecně a nekonkrétně, a že napadená rozhodnutí dostatečně neodůvodnily, když v nich dle stěžovatele chybí jakékoli konkrétní okolnosti odůvodňující závěr, že v jeho případě je důvodná obava, že bude pokračovat v trestné činnosti.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Co se týče usnesení okresního soudu, to bylo již dříve zrušeno usnesením krajského soudu a vzhledem k tomu musel Ústavní soud považovat ústavní stížnost v této části za návrh, k jehož projednání není příslušný.
8. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
9. Předně je třeba uvést, že Ústavní soud je v rámci posuzování tzv. vazebních rozhodnutí obecných soudů oprávněn zasáhnout především tehdy, shledá-li, že rozhodnutí obecného soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem, nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na konkrétní skutečnosti. Výklad "konkrétních skutečností", odůvodňujících vazbu ve smyslu § 67 trestního řádu, je především věcí obecných soudů, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl.
82 Ústavy). Je tak primárně na obecných soudech, nikoliv na Ústavním soudu, aby při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení důkladně vážily a posoudily, zda je vzetí do vazby opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 689/05 ze dne 12. 12. 2005 (N 225/39 SbNU 379), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz].
Ve vazebních rozhodnutích je potřeba na základě posouzení důkazů a zjištěných skutečností zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení osobní svobody jednotlivce, což musí být náležitě a pečlivě odůvodněno. Požadavek řádného odůvodnění jako jedné ze základních podmínek spravedlivého, resp. ústavně souladného, rozhodnutí, vyplývá i z ústavního zákazu libovůle soudy (čl. 2 odst. 2 Listiny).
10. V posuzovaném případě krajský soud vysvětlil, z čeho dovozuje obavu z opakování trestné činnosti stěžovatele, přičemž toto vysvětlení není nijak excesivní či ústavně nepřijatelné.
Odůvodnění trvání důvodů pro předstižnou vazbu je sice relativně stručné, ale dostatečně srozumitelné. Krajský soud v napadeném usnesení odkázal na stěžovatelovo předchozí chování, přičemž kladl důraz na skutečnost, že stěžovatel byl posledně, v roce 2011, odsouzen pro shodnou trestnou činnost (spočívající v dovozu látky celně deklarované jako ředidlo, přelévané do lahví opatřených etiketami alkoholických nápojů, a neodvedení spotřební daně ve výši čtyři a půl milionu Kč). Z napadeného usnesení se podávají zřejmé důvody k podezření, že se stěžovatel dopouštěl majetkové trestné činnosti opakovaně, i že by mohl pokračovat v páchání trestné činnosti nadále, za účelem získání finančních prostředků.
Svůj závěr, že by stěžovatel mohl pokračovat v páchání majetkové trestné činnosti, odůvodnil krajský soud tím, že stěžovatel se vytýkaného jednání dopouštěl i v minulosti a po delší časové období. K tomu krajský soud dodal, že stěžovatel nevysvětlil původ finančních prostředků (téměř 4 milionů korun), které vložil během krátké doby prostřednictvím bankomatu na svůj účet. Stěžovatelova námitka, že opakování trestné činnosti není v jeho případě ani hypoteticky možné, když stroj na výrobu cigaret byl zajištěn a rozebrán, neobstojí, neboť opakováním trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán, se totiž nerozumí toliko opakování stejného trestného činu na stejném předmětu útoku stejným způsobem za stejných rozhodujících okolností, ale postačí k němu opakování stejného trestného činu či druhově stejné trestné činnosti vyznačující se určitým stejným charakteristickým rysem, např. pohnutkou, způsobem spáchání atd.
[k tomu srov. AUGUSTINOVÁ, Pavla. K § 67. In: FENYK, Jaroslav; DRAŠTÍK, Antonín. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Citováno dle ASPI (právní informační systém), bod 25]. Ústavní soud nepřisvědčil ani stěžovatelově námitce, že napadené usnesení neobsahuje žádné konkrétní důvody pro trvání vazby, když dospěl k závěru, že krajský soud odůvodnil napadené usnesení přezkoumatelným způsobem, přičemž uvážil i osobnost obviněného, včetně jeho zdravotního stavu.
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d), jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2022
Vojtěch Šimíček v. r. předseda senátu