Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., proti postupu Policie České republiky a Okresního státního zastupitelství v Teplicích ve věci č. j. 1 ZT 177/2018-12 a proti postupu a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. listopadu 2018 č. j. 1 T 5/2018-167, za účasti Okresního soudu v Teplicích, Okresního státního zastupitelství v Teplicích a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá konstatování, že postupem Policie České republiky a Okresního soudu Teplice (dále jen okresní soud) ve shora uvedené věci došlo k porušení jeho práv zakotvených v čl. 7, 10, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň stěžovatel požaduje zrušení části řízení vedeného u okresního soudu ve shora uvedené věci, uložení krajskému státnímu zastupitelství, aby zajistilo nové, nestranné posouzení věci a zákaz využívat danou kauzu vůči stěžovateli v jiných řízeních.
2. Ústavní soud zjistil z úřední činnosti, že okresní soud zprostil obžaloby obžalovaného, který se měl dopustit přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 trestního zákoníku. Nebylo prokázáno, že by daný skutek spáchal obžalovaný. Stěžovatel měl v tomto řízení postavení poškozeného a byl odkázán se svými nároky na náhradu škody do řízení ve věcech občanskoprávních. Rozhodnutí bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 21. 11. 2018, právní moci nabylo dne 30. 11. 2018, přičemž odvolání podáno nebylo.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že Policie ČR systematicky v roce 2018 chránila obžalovaného, ignorovala důkazy o agresi obžalovaného, nezajistila odcizené věci a další důkazy, policisté svědčili ve prospěch obžalovaného. Okresní soud nepostupoval nezaujatě a aktivně chránil obžalovaného, který byl vnímán jako oběť stěžovatele.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele nesplňuje podmínku zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1, § 31 a podání nemá obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, podle nějž je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává, tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod a připojit rozhodnutí o posledním opravném prostředku.
5. Jednotlivci se mohou obrátit na Ústavní soud stanoveným způsobem, v určených lhůtách, až poté, co vyčerpají všechny procesní prostředky ochrany. Je-li tvrzený protiústavní postup orgánu veřejné moci zakončen rozhodnutím, může být předmětem přezkumu Ústavním soudem právě jen toto rozhodnutí. Případný jiný zásah je zkonzumován ve výsledném rozhodnutí a sám o sobě není způsobilý zasáhnout základní práva stěžovatele (srov. nález ze dne 4. 8. 2025 sp. zn. II. ÚS 470/25
, bod 22 a tam uvedená judikatura).
6. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Dotčené rozhodnutí okresního soudu nebylo přitom napadeno řádnými opravnými prostředky, přestože o nich byl stěžovatel poučen. Odvolání bylo prostředkem ochrany stěžovatele pouze ve vztahu k výroku o náhradě škody.
7. Ústavní stížnost lze podat pouze ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je zde podávána po sedmi letech od doručení rozsudku okresního soudu.
8. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], aniž by vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 11. prosince 2025
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj