Rozhodnutí soudu o uložení povinnosti podle již neplatného právního předpisu
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky A. K., zastoupené JUDr. L. M., t a k t o :
Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení, se z r u š u j e . Ve zbývající části se návrh o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka podala dne 19. 9. 1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 9. 1997. V ústavní stížnosti se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. března 1997, neboť jím měla být porušena její základní práva obsažená v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.
15 odst. 3, čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny základních práv a svobod. Dále brojí proti usnesení, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. září 1997, s tvrzením, že tímto rozhodnutím byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, byl totiž zamítnut návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věcech Vojenského obvodového soudu v Karlových Varech, sp.zn. 2 T 213/57 a sp.zn. 2 T 224/57. Rozsudky vydanými ve výše zmíněných věcech byl Z.
K., zemřelý manžel navrhovatelky, odsouzen v roce 1957 pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle ust. § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., v tehdy platném znění, k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Dne 4. 7. 1994 podala navrhovatelka - vdova po odsouzeném - návrh na obnovu řízení. Okresní soud v Karlových Varech svým usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, návrh zamítl a usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, tentýž soud stanovil navrhovatelce povinnost uhradit do 15 dnů náklady řízení, stanovené paušálem ve výši 3 000,- Kč. Na tomto místě nutno připomenout, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, je proti rozhodnutí, kterým byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, přípustná stížnost, jež má odkladný účinek (§ 286 odst. 3 trestního řádu) a jedná se tak nepochybně právě o onen procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z části ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, vyplývá, že tuto možnost navrhovatelka nevyužila, ačkoliv o ní byla v citovaném usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, řádně poučena.
Její tvrzení, že nevěděla, jak stížnost podat, je v daných souvislostech irelevantní. Takto navrhovatelka nevyužila všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva zákon poskytuje.
Jsa si toho vědoma, žádá, aby skutečnost, že nevyužila možnost k podání stížnosti proti usnesení okresního soudu, byla posouzena podle ust. § 75 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť se podle jejího mínění jedná o případ, kdy obecný soud prokazatelně nerespektuje právní názor Ústavního soudu, vyslovený ve věci sp.zn. IV. ÚS 82/97
. Z uvedeného tvrzení navrhovatelky (a ovšem ani obecně) v daném případě nelze nijakým způsobem dovodit, že se jedná právě o ten případ, kdy její stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ostatně ani sama navrhovatelka pro toto své tvrzení neuvádí žádný přesvědčivý argument. V dané věci se jedná právě a jen o vlastní zájmy navrhovatelky. S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo, než v této části ústavní stížnost (proti usnesení Okresního soudu Karlovy Vary, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20.
3. 1997) odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou. V této souvislosti snad nutno i navíc dodat, že úvahám Okresního soudu v Karlových Varech o tom, že navrhovatelka nevyužila možného postupu podle příslušných ustanovení zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nelze nic vytknout, stejně jako úvahám o nových skutečnostech a důkazech z hlediska základních principů obnovy řízení. Ve druhé části ústavní stížnosti napadá navrhovatelka rozhodnutí o nákladech řízení, vydané po právní moci usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a uvádí, že jím byl porušen čl.
4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jím byla uložena povinnost, která nemá opodstatnění v českém právním řádu. Odvolává se přitom na to, že jsou jí náklady řízení stanoveny podle ust. § 152 odst. 1 písmeno d) trestního řádu, zatím co toto ustanovení není na její případ použitelné, neboť nebyla v řízení uznána vinnou. Navíc částka paušálních nákladů řízení ve výši 3 000,- Kč je stanovena podle vyhlášky č. 66/1980 Sb., která byla zrušena. Okresní soud v Karlových Varech se k věci nevyjádřil.
Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech bylo vydáno na předtištěném formuláři 16 073 0 - (Tr. ř. č. 73 - usnesení o nákladech trestního řízení). Vydání rozhodnutí na předtištěném formuláři je v zásadě možné. V posuzovaném případě však se jedná o formulář odvolávající se ve výroku na ust. § 152 odst. 1 písmeno d) trestního řádu, tedy na ustanovení zákona, které není na navrhovatelčin případ aplikovatelné. V odůvodnění usnesení pak formulář stanoví náklady trestního řízení s odvoláním na vyhlášku ministra spravedlnosti ČSR č. 66/1980 Sb., která v době vydání usnesení již byla zrušena vyhláškou č. 312/1995 Sb. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení Okresního soudu v Karlových Varech bylo vydáno na základě jiného zákonného ustanovení, než podle kterého soud rozhodoval a soud na věc aplikoval v době rozhodování již zrušený právní předpis.
Na tom nic nemění skutečnost, že výše nákladů trestního řízení byla stanovena v souladu s platnou vyhláškou č. 312/1995 Sb. Okresní soud v Karlových Varech tedy postupoval v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť uložil navrhovatelce povinnost na základě neplatného právního předpisu. Ústavnímu soudu proto nezbylo než usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení, zrušit. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 15. ledna 1998