Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Libora Malého, zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem, sídlem Pernerova 444, Pardubice I - Zelené Předměstí, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2025 č. j. 51 Co 95/2025-216, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, konkrétně právo spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zásada bezprostřednosti a "rovnost zbraní".
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. 1. 2025 č. j. 7 C 103/2022-170 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal určení vlastnictví k opěrné zdi nacházející se na blíže specifikovaných pozemcích v katastrálním území Ruzyně (výrok I), a uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok II). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II ho změnil jen co do výše náhrady (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Současně stěžovatele poučil o jeho právu podat proti výroku I tohoto rozsudku dovolání, a to za podmínek § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
3. Z veřejně dostupné databáze infoSoud plyne, že v dané věci bylo dovolání podáno dne 1. 12. 2025.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle § 75 odst. 1 citovaného zákona.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
6. Dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř. představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, který je tudíž třeba podle § 75 odst. 1 téhož zákona "vyčerpat", tzn. nejen ho podat, ale i vyčkat, až o něm bude rozhodnuto. Z výše uvedeného je patrno, že stěžovatel dovolání sice podal, z ničeho však neplyne, že by o něm již Nejvyšší soud rozhodl (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
7. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. prosince 2025
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj