Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Dokupila, zastoupeného JUDr. Dušanem Ažaltovičem, evropským hostujícím advokátem zapsaným u Slovenské advokátní komory, se sídlem Potočná 650/135B, Trenčín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022, č. j. 12 VSOL 334/2022-136, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:
sp. zn. II. ÚS 741/21
.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že ve věci vedené pod sp. zn. 32 ICm 358/2022 (KSBR 31 INS 25648/2014) Krajský soud v Brně (dále též jen "krajský soud") projednává žalobu pro zmatečnost stěžovatele jako dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále též jen "vrchní soud") ze dne 11. 11. 2015 č. j. 2 VSOL 931/2015-A-101 (KSBR 31 INS 25648/2014), kterým tento soud rozhodl o odvolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu ze dne 25. 6. 2015 č. j. KSBR 31 INS 25648/2014-A-51, o nařízení předběžného opatření.
O žalobě pro zmatečnost rozhodl krajský soud usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. 32 ICm 358/2022-44 (KSBR 31 INS 25648/2014), tak, že ji zamítl, přičemž k odvolání stěžovatele vrchní soud usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. 13 VSOL 205/2022-64, 32 ICm 358/2022 (KSBR 31 INS 25648/2014), zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Podáním ze dne 22. 8. 2022 vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce krajského soudu JUDr. Jaroslava Pospíchala.
3. Vrchní soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti v rámci insolvenční věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014 o žalobě pro zmatečnost dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2015 č. j. 2 VSOL 931/2015-A-101 (KSBR 31 INS 25648/2014) rozhodl tak, že soudce JUDr. Jaroslav Pospíchal není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 ICm 358/2022 (KSBR 31 INS 25648/2014). Podle vrchního soudu totiž nejsou dány žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o nepodjatosti či důvod k vyloučení jmenovaného soudce.
4. Ústavní soud konstatuje, že při své rozhodovací činnosti jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení. Takto Ústavní soud přistupuje i k rozhodnutím (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2236/22 ze dne 19. 9. 2022 a tam citovaná judikatura; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jimiž je v průběhu soudního řízení - stejně jako v nyní posuzovaném případě - rozhodnuto o nepodjatosti soudce, resp. přísedícího.
Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo a případné vadné posouzení námitky podjatosti mohou příslušné orgány napravit v průběhu řízení; teprve po skončení celého řízení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné.
5. V nálezu ze dne 2. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 741/21 však Ústavní soud přistoupil ke zrušení ve výroku tohoto nálezu specifikovaných rozhodnutí vztahujících se k posouzení vznesené námitky podjatosti soudce. Uvedený nález je přitom podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný pro všechny orgány a osoby, tedy i pro jednotlivé senáty Ústavního soudu.
6. S ohledem na odklon právního názoru obsaženého v právě uvedeném nálezu od dosavadní - převažující - judikatury Ústavního soudu k dané otázce, přerušil III. senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti a podle § 23 zákona o Ústavním soudu předložit k posouzení plénu Ústavního soudu otázku, zda je přípustná ústavní stížnost brojící proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno o vznesené námitce podjatosti, pokud řízení, v němž byla tato námitka vznesena, doposud nebylo meritorně skončeno.
7. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bude pokračováno poté, co o návrhu na zaujetí stanoviska rozhodne plénum Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu
7. Z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, jež umožňují napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení, nebo které řeší procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: (1.) rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, a dále je třeba, aby (2.) se námitka porušení základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)].
8. V případě rozhodnutí soudu o nepodjatosti soudce nicméně tyto podmínky nejsou splněny, jelikož (1.) samotné rozhodnutí o nepodjatosti ještě není způsobilé se jakkoliv negativně projevit v právní sféře stěžovatele (toho může zasáhnout teprve rozhodnutí meritorní, resp. kvazimeritorní, v jehož důsledku bude např. odsouzen v trestním řízení anebo mu bude pravomocně uložena nějaká povinnost), a současně platí, že (2.) tuto námitku může uplatňovat i v dalším řízení (o řádném či mimořádném opravném prostředku a v konečném důsledku i v řízení o ústavní stížnosti, brojící proti konečnému rozhodnutí, resp. rozhodnutí kvazimeritornímu - např. rozhodnutí o vazbě, předběžné opatření apod.).
9. Na druhou stranu i v případech, směřuje-li ústavní stížnost proti dílčímu procesnímu usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudce obecného soudu není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat, se může uplatnit výjimka obsažená v § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Je však věcí samotného stěžovatele, aby v ústavní stížnosti tento "přesah vlastních zájmů" řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury vyložil.
10. Uvedeným stanoviskem pléna Ústavního soudu je v navazujícím řízení o stěžovatelově ústavní stížnosti III. senát Ústavního soudu vázán a proto na ně v plném rozsahu odkazuje. Tato okolnost konkrétně znamená, že z důvodu principu subsidiarity je ústavní stížnost, brojící proti rozhodnutí, kterým soudce obecného soudu nebyl vyloučen pro podjatost, nepřípustná.
11. Nad tento rámec proto Ústavní soud pouze uvádí, že závěry pléna, obsažené v jeho stanovisku, nejsou zpochybněny ani argumentací, kterou stěžovatel předložil v návaznosti na rozhodnutí o přerušení řízení o ústavní stížnosti a předložení věci plénu Ústavního soudu v doplnění ústavní stížnosti ze dne 27. 1. 2023.
12. Odkazuje-li totiž stěžovatel na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2021 sp. zn. 27 Cdo 65/2021 (www.nsoud.cz), podle něhož jsou podle § 14 odst. 3 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali, konstatuje Ústavní soud, že nijak nezpochybňuje podmínky či důvody případného vyloučení soudců, jak se podávají ze zákonné úpravy a jak je vyložila judikatura. Podstata právního názoru Ústavního soudu, plynoucí z citovaného stanoviska pléna, totiž spočívá v tom, že eventuální porušení principů souvisejících s právem na zákonného soudce a spravedlivý proces má být primárně napraveno v řízení před obecnými soudy. To je ostatně zcela v souladu i se stěžovatelem odkazovaným postojem Evropského soudu pro lidská práva, že vadu v nestrannosti soudu (soudce) nelze napravit jen tím, že rozhodnutí poznamenané nedostatkem nestrannosti přezkoumá v řízení o opravném prostředku k tomu příslušný soud; rozhodnutí ovlivněné nedostatkem nestrannosti soudce tak musí být naopak v řízení o opravném prostředku zrušeno.
13. V souladu s výše uvedeným Ústavní soud rovněž uvádí, že stěžovatel svoji doplňující argumentaci nevyužil k tomu, aby přesvědčivě tvrdil přesah vlastních zájmů v souladu s § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2023
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj