Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele prof. Ing. Luboše Smrčky, CSc., správce konkursní podstaty úpadce MASOSPOL a. s. v likvidaci, zastoupeného JUDr. Pavlem Krýlem, CSc., advokátem se sídlem Křtinská 617, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2022, č. j. 55 Co 225/2022-84, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 2. 2022, č. j. 16 C 163/2021-38, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 16 C 163/2021-51, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jíž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a z přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 4 stěžovaným rozsudkem rozhodl o návrhu společnosti AT comp s. r. o. vůči žalované, společnosti SAPARIA a. s., jíž se žalobkyně domáhala určení vlastnictví staveb v katastrálním území Písnice v rozsudku označených a dále stavby na parcele v katastrálním území Kunratice. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 3. 2022.
3. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který stěžovaným usnesením odvolání odmítl podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Městský soud uvedl, že "obecně v občanskoprávním řízení platí zásada, že k odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně jsou legitimováni pouze účastníci řízení definovaní v ustanovení § 90 o. s. ř. (žalobce a žalovaný). Osobou oprávněnou podat odvolání není správce konkursní podstaty", zde konkrétně stěžovatel coby správce konkursní podstaty úpadce MASOSPOL a. s. v likvidaci.
4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod stěžovatele, zaručených ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plyne, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 cit. zákona je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit. zákona).
Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základních práv jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
6. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (mj.) odmítnuto odvolání. Ve vztahu k usnesení, kterým městský soud odvolání odmítl, je Ústavní soud vázán stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.) ze dne 16. 12. 2008; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz. Podle něho je totiž ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost
7. Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadeným usnesením odvolací soud odmítl stěžovatelovo odvolání podle § 218 písm. b) o. s. ř., lze je podle výše uvedeného ustanovení napadnout žalobou pro zmatečnost. Jde přitom o mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který je třeba podle § 75 odst. 1 téhož zákona před podáním ústavní vyčerpat, tzn. nejen jej podat, ale i dosáhnout rozhodnutí o něm. Z ústavní stížnosti však neplyne, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož že by již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpal" (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto důvodu je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 téhož zákona ve smyslu její předčasnosti.
8. Lze tedy uzavřít, že stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv (obdobně srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1490/17 ze dne 29. 8. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 2970/20 ze dne 29. 10. 2020 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1272/21 ze dne 24. 5. 2021). Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
9. Pro úplnost je třeba dodat, že se stěžovatel v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (tedy netvrdí, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy) a ani sám Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2023
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj